.. a já tam jenom stála a koukala, jak do toho stromu řežou motorovkou. Jak pod něj vráží další a další klíny a upevňují provaz za trakař. Jak řidič dupe na plyn a strom se zachvěje. Ale nepovolil.
Hrdě tam stál v celé své mohutnosti a větve jako by vzpínal k nebesům. Jako by už tušil, že se jeho dny krátí.
A v tu chvíli jsem cítila ten smutek.
Smutek stromu, který skončí někde na pile. Smutek ptáků, kteří si budou muset postavit svá hnízda jinde. Smutek zahrádky, kterou už nebude nikdo chránit před spalujícími paprsky.
Ale nemohla jsem se pohnout. Nemohla jsem odtrhnout oči, protože svým způsobem to byla krása.. A když pak šel ten strom k zemi, jako bych slyšela jeho poslední zasténání. To se loučil s tímto světem..

















