close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Leden 2009

Líp? Hůř? Stejně?

19. ledna 2009 v 15:02 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Tak se můj mozek konečně natolik vzpamatoval, abych mohla normálně myslet. Bohužel, to je to jediný. Dneska jsem byla u doktorky. Teplota rodiče nakonec přesvědčila a táta mě k ní hodil. Abyste rozuměli, přestěhovali jsme se, ale ke svý starý dobrý dětský lékařce se dostanu za půl hoďky. Každopádně táta mě nerad nechává jezdit samotnou od tý doby, co jsem sebou minule po mega odběrech krve sekla v autobuse. Netřeba dále rozebírat:D.
Teda, čekala jsem mega fronty, ale byl přede mnou akorát jeden člověk. Takže to bylo hned. Doktorce jsem jenom řekla, že mě děsně bolí v krku a mám horečku, ona mi koukla do krku (mimochodem, má na to novej přístroj, fakt vytuněnej, se baterkou a minilupou:-) a říká: "No jo, to aby tě ten krk nebolel! Je to tam!" a hned mi začla popisovat, jak mám brát léky první den po 6 hodinách a druhej až po osmi. Mám se ukázat až příští tejden ve čtvrtek. Hned si říkám: "Ježiš, tak to mám snad angínu!" Ne, že by to bylo nemožný, celej včerejšek jsem strávila pozorovánim svých bílých mandlí:D.
Ano ano, takže už je to jasný. Jsem dva týdny nemocná. Ani výpis nedostanu. Tim myslim jako výzo. A hned za týden asi tak pojedu na lyžák. A blbý je, že ještě nemám oblečení. Takže fakt nevim, kde to budu tak narychlo shánět!
Jediný pozitivum na týhle dementní nemoci je, že alespoň stihnu mistrovství evropy v krasobruslení. Protože jinak mi vycházela škola tak blbě, že některý části bych prostě neviděla!

A víte, co mě štve nejvíc? Že mám absolutní, šílenej a příšernej hlad. Nejedla jsem totiž od včerejšího oběda. A řeknu vám proč. Ta bolest v krku je tak nesnesitelná, že nedokážu pořádně polknout. Jídlo je pro mě teď asi jako napínáčky s příchutí. Teď byste mi možná chtěli říct, ať jím různý kašovitý měkký věci, ale to nepomáhá! Nemůžu totiž ani pořádně pít, ale vím, že musím! Prášek do sebe taky narvu jenom s velkym sebezapřenim. Kdybych to neudělala, tak by ta bolest nikdy nepřešla. A já už to chci všechno konečně přečkat!

A co teď můžete čekat? No, překvapivě by to mohla být změna designu. Už jsem s tím začla před pár dny, ale neměla jsem čas dokončit to. Nebo spíš, neměla jsem novej nápad. Ten bych teď nejspíš měla. A čas taky. A jak bych mohla dva týdny zabíjet čas jinak, než na blogu? Takže se můžete těšit:D.
Arivederci kámové:D. Sice nevim, co to přesně znamená, ale nevaa. Jo, a omluvte mě, jestli tu budu příštích x dní básnit o krasobruslení. Když je to ME, tak ode mě ani nemůžete nic jiného čekat:D.

PS: Stejně ale jednu věc nechápu. Že sebou praštim, a mám z toho angínu. To je teda pěkně na hlavu:D.

Omluva

18. ledna 2009 v 13:51 | Lemonie |  Archiv - Ohledně blogu
Tak jo, řeknu to takhle. Stále je mi blbě. Říkám si, že tohle snad nemůže bejt normální. Chci jenom poděkovat všem SB za podporu a omluvit se, že mi to pořád ještě nemyslí dost na to, abych mohla psát normální komentáře. Jsem totálně grogy, i když jsem naspala snad 15 hodin. I když těžko říct, protože jsem se každou půl hodinu budila horkem. No nic, jdu zas odpočívat, ten tlak v hlavě je nesnesitelnej..

Je mi jak po otřesu mozku..

17. ledna 2009 v 20:00 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
A proč? Dovolte mi krátký popis..
Šla jsem se s rodičema projít. Prostě tak, kolem sídliště, na rybníčky a nakonec na nákup. Možná si říkáte, že jsem totálně out, když někam chodim s rodičema, ale my máme s mámou fakt skvělej vztah. S tátou tolik ne, jsme si totiž tak povahově podobní, že spolu nemáme o čem mluvit. Kdežto máma.. V podstatě je to člověk, kterýmu věřim na světě nejvíc, který můžu říct skoro všechno. Možná bych to mohla přirovnat ke gilmorkám:D.
Ale abych se vrátila k tématu. Když jsme byli u rybníčku, viděla jsem tam bruslaře. Tak si říkám "Super, půjdu se klouzat!" Našla jsem tam takovej vyježděnej pruh, když jste se rozběhli, mohli jste se tak 5 metrů klouzat.
Tak jsem tam běhala pořád a pořád dokola. Chtěla jsem dojet až úplně na konec. Takže jsem se rozbíhala víc a víc (rodiče se tam zatim procházeli) až jednou jsem dojela skoro na konec.
A tak jsem si vyměřila poslední skluz a chtěla jsem naposled dojet ke konci. Jenže ouha, nějak mi podjela noha a já sebou praštila přímo na kebuli. Na konec jsem fakt dojela, jenže po břiše. Zvedla jsem se a to už ke mně spěchali rodiče.
Najednou jsem je přestávala vidět ostře, všechno se jakoby zamlžilo, všude bylo bílo. Z rodičů jsem viděla jenom obrysy, i když stáli metr ode mě. Ostatní bruslaři byli jen šmouhy na obzoru. Rozhlížela jsem se po tom novém, bílém světě. V uších jsem slyšela jenom šumění. Pak jsem se podívala na mámu a vidím, že mi něco říká. Ale já nic neslyšela! Jenom to šumění. Úplně zděšená jsem si zacpala uši a zavřela oči. No super, teď se mi ještě točila hlava. A pak najednou slyším jiný šum. A když jsem se podívala, zjistila jsem, že zrovna kolem jede vlak. Tak jsem ho chvíli pozorovala. Potom jsem se podívala znovu na rodiče. A začal ke mně doléhat zvuk. Už jsem je slyšela! Sice jsem nerozuměla, co říkají, ale slyšela jsem! Chtěla jsem jim říct, že se mi točí hlava, že se bojím, že omdlím, že nic nevidím, skoro nic neslyším, ale nevypravila jsem ze sebe ani slovo! Bála jsem se, fakt jsem se bála!
Táta mě pak čapnul za ruku, protože jsem prý vypadala strašně zmateně a odtáhnul mě na břeh. Mezitím nám pod nohama hrůzostrašně praskal led. A na břehu jsem konečně ze sebe vypravila, co mi je. Táta se zeptal, jestli nevidim náhodou všechno tmavě. Já na to: "Ne, vidim všechno bíle!" a dodala jsem "A taky jsem nic neslyšela!"
Byli ze mě docela vyděšený, ale když jsem chodila, celkem se to srovnalo. Hlava mě bolela ale celou cestu a bolí mě ještě teď. K tomu mám teplotu 39. Fakt dost šílený.. Prostě je mi totálně blbě. Jestli sem zítra nic nenapíšu, tak víte, že mi asi z toho pádu přeskočilo v hlavě:D.
Tohle se mi prostě ještě nikdy nestalo. A bylo to děsivý, to si pište!

16.1.2009//Cizí slova

16. ledna 2009 v 20:09 | Lemonie
kognitivní = poznávací
explicitní = výslovný, přímý, jasný, zřetelný
implicitní = opak explicitní, zahrnutý, obsažený, ale nevyjádřený přímo
asertivita = zdravé sebeprosazení

Rozcestníček Zajímavůstky

16. ledna 2009 v 20:00 | Lemonie
<GO> Cizí slova, aneb slova, se kterými se běžně setkávám a už vím, co znamenají:D

<GO> Slovníček, aneb anglická či jiná slova, která mě zaujala..

<GO> Ten zbytek, aneb co se jinam nevešlo.. + SRANDIČKY, JOKY ATD :D

A co jinak..

16. ledna 2009 v 17:46 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
A když už je ten týden za námi, školní týden myslím, mohla bych ještě uvést jednu věc. Co je ještě nového? Je tu taková jedna drobnost. Nejspíš postupuju do okresního kola v olympiádě z češtiny. Prej, že moje práce přesahovala o hooodně všechny ostatní. Učitelka mi za to vylepšila známku z češtiny o stupeň a prej mě chce poslat na okresní kolo. Prej že jsem měla jenom jednu chybu. To mi teda přijde dost divný, protože jsem některým těm cvičením ani nerozuměla. Ale když myslej.
Tahle informace mě zastihla totálně nepřipravenou na školních záchodech, když jsem měla ponorku. Ponorkovou náladu. I když nevim, jestli se tomu tak u mě dá říkat, ale v takový dny (a semtam to na mě přijde) skoro nemluvim, házim na lidi co jsou rádoby vtipný otrávený ksichty, usměju se jenom sem tam a to jenom na půl pusy, popřípadě vůbec. Když je to horší, tak se mi chce hrozně brečet a koukat do blba. Je to prostě dost děsný.
A z toho důvodu jsem se rozhodla zůstat na záchodě. Místo hodiny. Koukat do zrcadla a pozorovat ty slzy na mých tvářích. V takový chvíle jsem jako zhypnotizovaná. A jenom koukám. Je to skoro jako záchvat, akorát kolem sebe nemlátim, neřvu a nedělám všechny ty divný věci. Moje tichá verze záchvatu.
Po deseti minutách jsem se ulidnila. A v tu chvíli přišla za mnou kámoška. A vyzvídala, co mi je. Jenže tohle se nedá jen tak vysvětlit. Když řeknete nic, stejně vám nevěří a když řeknete nevim, což je vlastně taky pravda, nebere to vážně. A to ona mi řekla o tý olympiádě. Pak za náma přišla i učitelka. A ptala se, jestli je mi špatně. Nevěděla jsem, co na to říct. Protože mně nebylo špatně. Bylo mi jenom divně. A to se špatně vysvětlí. Jsem prostě jenom UTLUMENÁ. To je asi to pravý slovo. Odteď ho budu na tyhle stavy používat.

Změna nebo ne?

16. ledna 2009 v 15:25 | Lemonie |  Archiv - Ohledně blogu
Tak jsem přemejšlela, že bych změnila design. Tenhle se mi sice líbí, ale mám náladu na změnu. Ještě jsem sice nevymyslela, co na něj dám, ale nevaa. A co myslíte vy? Chce to změnu?

Dodělávám..

15. ledna 2009 v 14:59 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
A to doslovně. To je pořád škola, škola, škola. Písemky, písemky, písemky. Uzavírání klasifikace, zkoušení, referát. Učte se, učte se, učte se. Nic jinýho tenhle tejden prostě neslyšim. Jsem úplně mimo. Děsně otrávená, děsně unavená a navíc děsně hladová, protože se o přestávkách učim, místo abych jedla. Děsně unavená, protože mě škola a všechno tak vyšťavuje, že i když jdu spát v 9 hodin, stejně jsem ráno totálně grogy. Fakt už to neni možný! Takže se nedivte, když tu nebude toho moc přibejvat nebo nebudu tolik chodit k SB. Po uzavření klasifikace se to zase hodí do klidu:D.
Papa, jdu si číst. Nebo jíst. Nebo spát. Nevim, podle toho, na co budu mít náladu. Počítač to ale v tuhle chvíli neni:D.

Sister Act 2 - Ain't no mountain high enough

14. ledna 2009 v 17:47 | Lemonie |  Texty
Now if you need me
Call me
No matter where you are
No matter how far
Don't worry baby
Just call out my name
I'll be there in a hurry
You don't have to worry

Debil nebo loser:D

13. ledna 2009 v 21:32 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Představte si následující situaci. Máte knížky do knihovny a je poslední den, kdy je můžete vrátit, abyste neplatili pokutu. Z těch dejme tomu 10 knížek už si jednu nemůžete prodloužit ani o den. Co uděláte?
Nejspíš ne to, co já. Abych se k tomu dostala: Přišla jsem domů, vyházela učení z tašky, vzala hromádku knížek, nacpala je do tašky a jela do knihovny. Klídek, pohodička.. Vrátila jsem knížky, vybrala si nový, šla si je nacvakat, vzala si výpis. Poslední věc je důležitá: vzala si výpis a hodila ho do tašky. Pak mě napadlo se podívat, do kolikátýho že to vlastně mám. A najednou koukám.. První položka je hádejte co? Ano, knížka, kterou už si nemůžu prodloužit, což znamená, že ode dneška mi za ni naskakuje penále. Samozřejmě se ji pokusím vrátit zítra, ale stejně! Ještě jsem si říkala, že si tu knížku musím vzít! Ale ne, Hanička jí zapomene! Kdyby to byla alespoň nějaká jiná!! Tohle je fakt už značka debility. Nebo jsem prostě totální loser:D.