Tak se můj mozek konečně natolik vzpamatoval, abych mohla normálně myslet. Bohužel, to je to jediný. Dneska jsem byla u doktorky. Teplota rodiče nakonec přesvědčila a táta mě k ní hodil. Abyste rozuměli, přestěhovali jsme se, ale ke svý starý dobrý dětský lékařce se dostanu za půl hoďky. Každopádně táta mě nerad nechává jezdit samotnou od tý doby, co jsem sebou minule po mega odběrech krve sekla v autobuse. Netřeba dále rozebírat:D.
Teda, čekala jsem mega fronty, ale byl přede mnou akorát jeden člověk. Takže to bylo hned. Doktorce jsem jenom řekla, že mě děsně bolí v krku a mám horečku, ona mi koukla do krku (mimochodem, má na to novej přístroj, fakt vytuněnej, se baterkou a minilupou:-) a říká: "No jo, to aby tě ten krk nebolel! Je to tam!" a hned mi začla popisovat, jak mám brát léky první den po 6 hodinách a druhej až po osmi. Mám se ukázat až příští tejden ve čtvrtek. Hned si říkám: "Ježiš, tak to mám snad angínu!" Ne, že by to bylo nemožný, celej včerejšek jsem strávila pozorovánim svých bílých mandlí:D.
Ano ano, takže už je to jasný. Jsem dva týdny nemocná. Ani výpis nedostanu. Tim myslim jako výzo. A hned za týden asi tak pojedu na lyžák. A blbý je, že ještě nemám oblečení. Takže fakt nevim, kde to budu tak narychlo shánět!
Jediný pozitivum na týhle dementní nemoci je, že alespoň stihnu mistrovství evropy v krasobruslení. Protože jinak mi vycházela škola tak blbě, že některý části bych prostě neviděla!
A víte, co mě štve nejvíc? Že mám absolutní, šílenej a příšernej hlad. Nejedla jsem totiž od včerejšího oběda. A řeknu vám proč. Ta bolest v krku je tak nesnesitelná, že nedokážu pořádně polknout. Jídlo je pro mě teď asi jako napínáčky s příchutí. Teď byste mi možná chtěli říct, ať jím různý kašovitý měkký věci, ale to nepomáhá! Nemůžu totiž ani pořádně pít, ale vím, že musím! Prášek do sebe taky narvu jenom s velkym sebezapřenim. Kdybych to neudělala, tak by ta bolest nikdy nepřešla. A já už to chci všechno konečně přečkat!
A co teď můžete čekat? No, překvapivě by to mohla být změna designu. Už jsem s tím začla před pár dny, ale neměla jsem čas dokončit to. Nebo spíš, neměla jsem novej nápad. Ten bych teď nejspíš měla. A čas taky. A jak bych mohla dva týdny zabíjet čas jinak, než na blogu? Takže se můžete těšit:D.
Arivederci kámové:D. Sice nevim, co to přesně znamená, ale nevaa. Jo, a omluvte mě, jestli tu budu příštích x dní básnit o krasobruslení. Když je to ME, tak ode mě ani nemůžete nic jiného čekat:D.
PS: Stejně ale jednu věc nechápu. Že sebou praštim, a mám z toho angínu. To je teda pěkně na hlavu:D.

















