close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Březen 2009

J&J maniak

12. března 2009 v 19:59 | Lemonie |  Archiv - Ohledně blogu
Měla jsem menší náladu si hrát:D. A navíc vyjádřit svůj nejnovější (eh, asi 2 týdny starý) postoj. Aneb je ze mě s konečnou platností J&J maniak:D. Prostě jsem neunikla:D.
Jo, eh, kdyby chtěl někdo kopírovat, dát si to na blog či cokoliv, tak klidně, ale byla bych ráda, kdybyste mi to alespoň oznámili:D.
Btw, nevíte někdo, jak se dělá tenhle znak? & Já na to totiž ještě nepřišla a poslední dobou ho zrovna docela používám:D.



Jacqueline Wilsonová - Lekce lásky

11. března 2009 v 19:52 | Lemonie |  Archiv - knížky

Čtrnáctiletá Prue a její mladší sestra Grace už léta nechodí do školy, protože je jejich přísný a ultrakonzervativní otec vzdělává doma.

Blog slaví dnes půl roku!!

9. března 2009 v 22:56 | Lemonie |  Archiv - Ohledně blogu
Jenom jsem vám to chtěla říct. Tak bouchněte šampáňa, takhle dlouho jsem blog ještě v životě nevydržela mít. Aktivně..:D.

Uaaa, dočteno!

9. března 2009 v 0:12 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Fakt už si připadám jako blázen. Chápete, v neděli večer, v noci, potažmo už v pondělí ráno si čtu místo abych se vyspala na zítřejší náročný den. Nečekala jsem, že mě i Půlnoční slunce tak chytne. Ale mám jednu dobrou zprávu. Mám pocit, že se to šílenství, které jsem pociťovala během čtení 4 ostatních knížek, začalo vypařovat. Předtím to bylo úplně nesnesitelný. Teď jsem vlastně docela dost v pohodě. Možná je to tim, že si prostě jenom říkám, že takhle to určitě neskončí a že Midnight Sun zavazuje Stephenii k dopsání ságy:-D. Každopádně klídek, pohodička. A zejtra zřejmě nevstanu. Asi budu pak chcípat na těláku. No a co teprve večer na sboru! Páni, já už se tam tak těšim! Ani jsem to neříkala, ale minule sbor nebyl. Nebyl tam sbormistr. Takže zítřek bude vlastně po dvou (nebo dokonce třech?) týdnech. Ou, šťastný to den:D.
Jo, a přikládám jedno video. Jednu věc o mně skoro nikdo neví. Miluju, fakticky miluju irskou hudbu. Líbí se mi i jejich tanec a celkově irská příroda. Děsně mě to fascinuje. Je to jedno z míst, kam bych se jednou chtěla podívat. Takže na videu je pár fotek. Kdo by neměl rád pomalý písničky a čekal na tu pravou irskou stepovací vodvazovku, pro toho dpoporučuju překliknout do třetí třetiny videa. Housle a tak, fakt to zlepšuje náladu:-).

A teď už dobrou, vážně musim zejtra vstát:D.

Asi už nejsem závislák.

8. března 2009 v 14:08 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Myslím na blogu. Na svym blogu, samozřejmě.
Těžko říct, co ten náhlý obrat vyvolalo, ale každopádně teď dokážu sem nejít klidně dva dny. Haha, nesmějte se. Dřív jsem to vydržela tak sotva 2 hodiny:D.
Dobře, opravuju titulek. Asi už nejsem TAKOVEJ závislák:D.
Ale proč jsem vlastně píšu.. Ani nevim. Čtu teď Midnight sun. Musim se sama sobě smát. Když jsem si totiž zjistila, co všechno tuhle knížku provázelo, řekla jsem si, že nic takovýho číst nebudu. Vydržela jsem to -hmm.. nechtě mě přemýšlet- asi tak tejden:D. To fakt neni nic v porovnání s tim, když jsem se zařekla, že nebudu číst 6. díl Harryho Pottera, protože nesouhlasím se Siriusovou smrtí. A tehdy jsem to vydržela přes rok! Vážně!
Jenom jsem si mírně naštvaná, že to Stephenie nedopíše. Grrr!
Jo, a ještě něco. Konečně jsem našla inspiraci pro svůj nový design. V hlavě to mám, ještě je otázka, jak půjde realizace. A jestli nebudu moc líná. A jestli budu mít čas. A chuť. No a na spoustě dalších věcí. Znáte to ne? Obrázek by vám mohl možná trochu napovědět, čeho by se design mohl týkat (říkám mohl, aby bylo jasno!):D. Ou, zatím sbohem, dneska můj mozek nepracuje tak, aby mohl vypustit dávku hlášek:D.

Muzikál Cats - Memory

6. března 2009 v 19:42 | Lemonie |  Videjka
Písnička z mýho nejoblíbenějšího muzikálu Cats. Je sice pravda, že já ho viděla v češtině, ale český nahrávky na youtube stojej za houby, takže tady je ta známá píseň Memory. Víte co, je krásná, ale nikoho nebudu nutit to poslouchat. A jelikož jsem originál (jak mi řekla Marelia) a nepodřizuju se tomu, co je in a out, nemusí mě trápit, že je tahle písnička už pěkně stará:D. Je to prostě klasa. Kdo nezná, jako by nebyl=D.

Love is the answer

6. března 2009 v 15:19 | Lemonie |  Ostatní
Jnj, měla jsem náladu na obrázky, tak je tady máte. Jo, uznávám, ten poslední je trochu cirkusáckej, ale chtěla jsem i něco veselejšího=D. Snažím se neupadat do deprese=D..




love_sunmoonandstars.gif love picture by someonesshedevel

Jak můžu nebýt šťastná, že jsem to dočetla! Jak můžu nebýt smutná, že jsem to dočetla! Ale co vítězí?

3. března 2009 v 22:35 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Dočetla jsem to. Tím myslím Rozbřesk. Což znamená, že mám přečtenou celou ságu twilight, kromě tý kradený části Midnight sun. Nevim, jestli jí vůbec budu číst, ale asi jo. Nejspíš bych to nevydržela:-D.
A co bych řekla k Rozbřesku? Nevim, jestli koluje na netu víc překladů, ale ten co jsem měla já byl v první kapitole příšernej, pak byl asi 20 kapitol super a zbytek se zhoršoval a zhoršoval..
Ale mám to dočtený. Proč jsem teda smutná? Je to asi tim, že už to skončilo. Tenhle příběh se mi dostal pod kůži. Až moc, řekla bych. Nechápu, proč jsem to nemohla víc ohlídat!
I když možná, že se od toho prostě nedá utéct..
Tohle už se mi hrozně dlouho nestalo. Možná proto, že už jsem dlouho nečetla podobně silné příběhy..
Ach jo, proč jsem si vlastně nedala pozor? Proč sakra???
I když otázka zní, jestli by bylo lepší to prostě nečíst, nevidět film a ignorovat to. Ne, myslim, že ne.. Ale kde je ten zdravej kompromis?
Ach můj bože, proč, proč..

Měli jste někdy podobné pocity, nebo si to prostě jenom moc beru???

Upadám do deprese aneb sníh roztál, škola začíná a já ještě nedočetla Rozbřesk

1. března 2009 v 22:36 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Začínám mít poslední dobou čím dál tím divnější titulky jsem si všimla. Ale nevadí. Ten titulek je nejspíš shrnutí pro ty, který nemaj chuť, čas, náladu ani cokoliv dalšího číst další moje vykecávky. Od teď se jdu vykecávat..

Co bych mohla říct? K prázdninám, ke škole, k odpočinku a celkově ke všemu?

Vlastně ani nevím. Když se řekne jarní prázdniny, nikdo z vás si asi nepředstaví, že e bude vyvalovat doma. Všichni někam vyrážejí. S partičkou, s rodiči, co já vím.
Je to tak divný, když jsem si prostě chtěla oddychnout? Když jsem chtěla mít pokoj od těch všech lidí, co vidim každej den? A je ode mě divný, že jsem se pět dní vyhýbala svým kámoškám? Tím myslím, že jsem na nic nereagovala, dokonce jsem ani nechodila na icq, nebo maximálně tak pozdě v noci, že tam nikdo nebyl..
Jo, chtěla jsem si odfrknout..
Když jsem byla na horách, bylo to super. Tak ráda bych se tam vrátila! Víte jak jsem vám říkala o tom problému se mnou a společností lidí. Že s nima nevydržim příliš dlouho. No, tak na horách to na mě dolehlo jenom jednou! To je super ne? Myslim, že to bylo taky tim, že jsme nemuseli být pořád spolu. Jako pořád pořád! No, a teď se mi ani nechce do školy, zase budu s některýma lidma, o který nestojim, budu i se svýma kámoškama, který mám ráda, ale nedokážu momentálně identifikovat, jestli je vůbec chci vidět.

A navíc, čtu Rozbřesk a chci už to dočíst. Ale nejde to. Celý prázdniny jsem byla na týhle ságě závislá a bojím se, že to teď skončí. Nemůžu ani koukat na všechny ty obrázky, protože se do toho nořím hloub a hloub. Nechci, aby byl konec. Ale chci už to dočíst. Neuvěřitelný, co to se mnou dělá..

A víte co ještě? O víkendu jsem byla u babičky. Prvně jsme teda jeli na chalupu, a celý to probíhalo přesně jak jsem předpovídala. Na chalupě jsme zapadli do sněhu, táta vykutat díru na auto, v chalupě jsme málem umrzli (ještě teď mám rýmu), pak jsme jeli k babče, dali jí dárky (má narozky) a ona mi dala čekuládu (prej za výzo). No, a nakonec se všichni pohádali kvůli politice. Žádná odchylka od normálu. Jenom trochu otrava..
A ten sníh, v Praze už neni. Asi proto ta mírná deprese. Jo, mluju sníh a nesnášim blátivý zimy. Fujky.

Jediný, co mě tak trochu drží při životě je, že zítra mám sbor. Vážně to miluju! A už se na to těším!! Poslední zkouška byla takřka před dvěma týdny, nevim, jak jsem to mohla vydržet. No, i když je pravda, že jsem byla doma sama a pouštěla si Simple Plan, takže jsem si přece jenom trochu zazpívala. Ale to je jiný.. Je to víc odlišný, než si dokážete představit. Zpívání je jedna z věcí, které ve mně vzbuzují pocit klidu. Znáte to, když jste ve stresu nebo něco podobnýho a pak děláte něco, co vás úplně uklidní, v těle se vám rozlije ten příjemný pocit, že je všechno v pořádku a jste šťastní. I když jenom na chvilku. Ale je to fajn! Vážně!!

A řeknu, vám, že i jenom mluvení, v tomto případě psaní o tomhle (viz minulý odstavec) ve mně vzbuzuje podobný vnitřní klid. Vlastně se dá říct, že depka zmizela. Nebo alespoň zmenšila svoji účinnost. Teď už vím, jak na ni!

PS: Asi bych do toho textu měla dávat smajlíky nebo něco podobnýho, takhle se to vážně nedá číst. Netušila jsem, že se takhle rozepíšu..

Cathy Cassidy - Vzkaz v láhvi

1. března 2009 v 15:48 | Lemonie |  Archiv - knížky
Hannah a Joey byly vždycky nejlepší kamarádky - jen ony dvě a nikdo jiný.