Začínám mít poslední dobou čím dál tím divnější titulky jsem si všimla. Ale nevadí. Ten titulek je nejspíš shrnutí pro ty, který nemaj chuť, čas, náladu ani cokoliv dalšího číst další moje vykecávky. Od teď se jdu vykecávat..
Co bych mohla říct? K prázdninám, ke škole, k odpočinku a celkově ke všemu?
Vlastně ani nevím. Když se řekne jarní prázdniny, nikdo z vás si asi nepředstaví, že e bude vyvalovat doma. Všichni někam vyrážejí. S partičkou, s rodiči, co já vím.
Je to tak divný, když jsem si prostě chtěla oddychnout? Když jsem chtěla mít pokoj od těch všech lidí, co vidim každej den? A je ode mě divný, že jsem se pět dní vyhýbala svým kámoškám? Tím myslím, že jsem na nic nereagovala, dokonce jsem ani nechodila na icq, nebo maximálně tak pozdě v noci, že tam nikdo nebyl..
Jo, chtěla jsem si odfrknout..
Když jsem byla na horách, bylo to super. Tak ráda bych se tam vrátila! Víte jak jsem vám říkala o tom problému se mnou a společností lidí. Že s nima nevydržim příliš dlouho. No, tak na horách to na mě dolehlo jenom jednou! To je super ne? Myslim, že to bylo taky tim, že jsme nemuseli být pořád spolu. Jako pořád pořád! No, a teď se mi ani nechce do školy, zase budu s některýma lidma, o který nestojim, budu i se svýma kámoškama, který mám ráda, ale nedokážu momentálně identifikovat, jestli je vůbec chci vidět.
A navíc, čtu Rozbřesk a chci už to dočíst. Ale nejde to. Celý prázdniny jsem byla na týhle ságě závislá a bojím se, že to teď skončí. Nemůžu ani koukat na všechny ty obrázky, protože se do toho nořím hloub a hloub. Nechci, aby byl konec. Ale chci už to dočíst. Neuvěřitelný, co to se mnou dělá..
A víte co ještě? O víkendu jsem byla u babičky. Prvně jsme teda jeli na chalupu, a celý to probíhalo přesně jak jsem předpovídala. Na chalupě jsme zapadli do sněhu, táta vykutat díru na auto, v chalupě jsme málem umrzli (ještě teď mám rýmu), pak jsme jeli k babče, dali jí dárky (má narozky) a ona mi dala čekuládu (prej za výzo). No, a nakonec se všichni pohádali kvůli politice. Žádná odchylka od normálu. Jenom trochu otrava..
A ten sníh, v Praze už neni. Asi proto ta mírná deprese. Jo, mluju sníh a nesnášim blátivý zimy. Fujky.
Jediný, co mě tak trochu drží při životě je, že zítra mám sbor. Vážně to miluju! A už se na to těším!! Poslední zkouška byla takřka před dvěma týdny, nevim, jak jsem to mohla vydržet. No, i když je pravda, že jsem byla doma sama a pouštěla si Simple Plan, takže jsem si přece jenom trochu zazpívala. Ale to je jiný.. Je to víc odlišný, než si dokážete představit. Zpívání je jedna z věcí, které ve mně vzbuzují pocit klidu. Znáte to, když jste ve stresu nebo něco podobnýho a pak děláte něco, co vás úplně uklidní, v těle se vám rozlije ten příjemný pocit, že je všechno v pořádku a jste šťastní. I když jenom na chvilku. Ale je to fajn! Vážně!!
A řeknu, vám, že i jenom mluvení, v tomto případě psaní o tomhle (viz minulý odstavec) ve mně vzbuzuje podobný vnitřní klid. Vlastně se dá říct, že depka zmizela. Nebo alespoň zmenšila svoji účinnost. Teď už vím, jak na ni!
PS: Asi bych do toho textu měla dávat smajlíky nebo něco podobnýho, takhle se to vážně nedá číst. Netušila jsem, že se takhle rozepíšu..