Takže tady ten slibovaný přepis našeho rozhovoru. Představte si, že většinu těch věcí co říkám, říkám jízlivě. Jo, takhle my se s bráchou prostě bavíme:D. Jo a jestli vám to nepřijde vtipný, tak to bude asi tím, že jsem to měla napsat hned jak se to stalo a ne až tejden po:D.
Máma: "Taky bys někdy mohl navštívit babičku, už jsi u ní dlouho nebyl!" *nasadí káravý tón*
Brácha: "Jasně, tak mi řekněte až k ní pojedete a já pojedu s váma."
Já: "No to leda že bys šel pěšky, když teď nemáme auto."
Brácha: "To bych moh! Koupil jsem si nedávno skákací boty, takový ty pružiny a hned jsem s tim běžel do Plzně! Trvalo mi to asi 3 hodiny."
Já: "Skákací boty? Vážně? Pučíš mi je?"
Brácha: "To není na tvojí váhu." *si myslí jak mě setřel:D*
Já: "Hmm, no tak co nadělám."
Brácha: "Stejně jsem se teď chystal běžet v nich do Brna, tak bych to mohl vzít cestou!"
Já: "Nevim jestli sis toho všiml, ale babča bydlí v Jindřichově Hradci! To teda rozhodně neni při cestě"
Brácha: "No tak by to byla menší oklika.."
Já: "Menší!"
Brácha: "Když to vezmu po dálnici, tak tam budu hned!"
Já: "Prosimtě odkdy se na dálnici smí se skákacíma botama?!"
Brácha: "To nevim, ale je to praktický, zvlášť v kolonách. To na mě všichni jenom čuměj a já si vesele probíhám skrz!"
Já: "Tak hlavně abys jednou nemusel zdrhat před policajtama!"
Máma: "Jo, Jirko, to nevíš, že na dálnici chodci nesmí?"
Brácha: "Ale já nejsem chodec!"
Já: "Nejsi? Máš snad na zadku nalepenou poznávačku a na čele dálniční známku?"
Brácha: *zasměje se* "To je dobrej nápad, mám v pokoji jednu poznávačku tak bych si jí mohl příště vzít s sebou!"
Já: "Aby tě pak ale nestíhali jako kradený auto!" *zasměju se vlastnímu vtipu, máma se směje taky a brácha divně kouká*


















U vás doma to teda musí být občas k popukání
A k těma skákacím botám, mě to přijde teda jako šílenost šílená, ale proti gustu...:)