close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Červenec 2009

Kai Meyer - Ledový oheň

28. července 2009 v 1:22 | Lemonie |  Archiv - knížky
Tajemný příběh z mrazivého Petrohradu souboj mezi kouzelnicí Tamsin a chladnou Sněhovou královnou. O vítězce nerozhodne magie, ale odvaha malého děvčátka... Nejúspěšnější titul autora fantasy trilogie Piráti z Karibiku.

Moje hodnocení: 9/10
Co jsem koukala, tak tahle knížka nemá moc dobrá hodnocení, ale mně se moc líbila. Byla zvláštní, nic podobného jsem asi nečetla!

Měla jsem sen..

28. července 2009 v 0:31 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Vzpomněla jsem si na něj teď. Nevím, kdy, ale bylo to někdy minulý týden. Vím, že jsem se hrozně bála. Protože jsem zjistila, že rok 2012 opravdu bude konec světa. Těmhle fámám nevěřím, je to podle mě hloupost, ale v tom snu jsem tomu věřila. A bylo mi hrozně líto, že mám tak málo času. Není to fér!
Po tom snu.. Vážně nevím, jestli tomu nemám věřit. Jasně, jasně že nevěřím! Na druhou stranu ale.. Někdy se mi stává, že mám sny, co se pak stanou. Zdá se mi nějaká hloupost, maličkost, třeba že jdu do obchodu a tam mi kámoška řekne nějakou větu. Vypustím to z hlavy. A pak, další den, za tři dny nebo týden se to stane. Vrchol byl, když se mi zdálo o dědově smrti týden předtím, než umřel.
Máte mě za blázna? Že si to vymýšlím, abych byla zajímavá? Tak si to myslete :-P. Navíc, kdyby ano, tak vám to asi neříkám teď, ale už dávno, dávno.
Máma říká, že je to z toho, že mám velmi silnou empatii. A taky intuici. Možná.
Ale věřte mi, není to tak super jak se zdá..

Hrdinové (Heroes) - o seriálu

27. července 2009 v 18:24 | Lemonie |  Archiv - seriály

Civilizace žije poklidným životem 21
. století.

Víte co je neuvěřitelný? (+písnička Nad stádem koní)

26. července 2009 v 0:45 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Já mám chuť na sardinky. Na SARDINKY! Sardinky, který po celý zbytek roku nenávidim!
Taky mám chuť na: kyselý okurky, topinku, pizzu, hranolky, jahody, rajskou omáčku, turecký med, hašlerky a spoustu dalších věcí.
A můj jídelníček? Za dnešek jedna suchá houska. Ach jo, doufám, že to alespoň pomůže:-(.
A víte co fakt nechápu? Proč snad všechny prášky proti zvracení co znám se musí brát po jídle! Copak ten někdo nechápe, že to prostě neni MOŽNÝ do sebe něco naládovat? Asi ne! Fakt k naštvání toto.
Jo a sorry, že vás timhle pořád nudim. Když jsem nemocná, tak se otupuje moje schopnost vzdorovat, takže jsem dneska asi 6 hodin poslouchala s mámou Country rádio:D. Normálně to nedělám, ne že by mi ta hudba vadila, ale radši si sestavím svůj vlastní playlist. Bylo to ale docela zajímavý, protože byla akce, že zadali téma a lidi tam pak volali nebo psali o písničku, ve který se to téma objevuje. Já stihla téma Láska, Lodě, Hudební nástroje, Koně a Vítr. Nejlepší byli koně. Zahráli mi i moji oblíbenou Zachraňte koně, akorát mi nezahráli Nad stádem koní od Buty. No, ale už jsem si to vynahradila na youtube:D. Tady ho máte, i s textem..


Šablony na sklo - Keltská písmena

25. července 2009 v 15:08 | Lemonie |  Obrázky na sklo
Tahle série se mi dost líbí, nejspíš si z nich vyrobím jméno nebo nick. A pak vám to ukážu;-). Jo, M a W se sem nejspíš celý nevleze, ale nechci zmenšovat tu původní velikost;-).

Jen tak aby řeč nestála..

25. července 2009 v 4:06 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Tenhle článek píšu s Osvaldem na pravý ruce, takže dosáhnu nejdál na mzerník ukazováčkem, ů prostředníčkem a šipku nahoru malíčkem - takže všechno ostatní píšu levou rukou a jde to docela blbě takže to nebudumoc prodlužovat. Včera kámoška přišla včas. To já jsem přišla pozdějc, ale bylo to natruc, protože jsem jí chtěla ukázat jaký to je na někoho čekat. Sešli jsme se pak někde kdesi v Praze na nákupech. Ani nebyli tak hrozný, kromě toho, že jsem si vzala špatný boty, takže mám nohy samej puchejř. Koupila jsem si nový žabky (výhodná koupě:D) a tašku přes rameno se smajlíkem (taky výhodná koupě:D). Hned jsem si ty boty přezula, ale už to nepomohlo, jenom mě to víc a víc bolelo, takže jsem se sunula jak šnek:D.

Bylo fakt děsný vedro, tak jsme si zašli do KFC (Life taste great! hahaha) na bezedný nápoj. Dala jsem si 7UP a když jsem se napila, zjistila jsem, že je to jenom sodovka. (V této chvíli jsem ztratila trpělivost a Osvalda vyhodila:D). Samozejmě jsem byla naštvaná, ale žízeň zvítězila, takže jsem půlku vypila. Pak už jsem ale měla skoro zamraž
enej mozek a tak povídám Aduš kam bych to mohla vylejt. No, je blbý jít s tim kelímkem na záchod, ale naštěstí (?) tam mají umyvadlo na umytí rukou (nejspíš:D). Takže ona se tam postavila a já dělala jako že si jdu umejt ruce. No jenže ta ženská z provozu tam pořád hlídkovala. Nakonec na chvilku odešla a já rychle odhodila víčko a obsah kelímku vychrstla. Bohužel jsem si neuvědomila, že jsem si tam nasypala asi tunu ledu, který se zlověstným zachrastěním dopadl na dno umyvadla. No kámoška mohla puknout smíchy a zaměstnankyně se přihnala s výrazem buldoka. To už jsem ovšem pustila teplou vodu, aby se ty ledy rozpustili co nejvíc. Naštěstí se povedlo, ale já fakt nevěděla, jestli se mám smát nebo utýct:D.
Co jsem si ještě koupila? Ano ano, koupila jsem si žlutou barvičku na sklo. Plánuju o prázkách, čili teď, velký.. No prostě mám plán!:D Chci být velmi kreativní. Samozřejmě fotky jako důkaz nebudou chybět:D.

Na cestě zpátky, ještě než jsem nasedla do metra, tak začínalo poprchávat. Když jsem pak u nás vystoupila, tak už lilo jako z konve. Všichni byli namačkaný u toho východu a civěli ven. A já? Déšť mi přišel po tom parném dnu vážně vhod, takže jsem bez deštníku a jenom tílku, tříčtvrťákách a žabkách vyšla do toho osvěžujícího deště. Pořád jsem šla jako slimejš a jak mě bolely nohy, tak jsem je ani moc nezvedala, takže jsem abych tak řekla, procházela loužemi a louže procházely mnou. Až po kotníky:D.
A když jsem přišla domů, přestalo pršet.

Ale víte co? Nejhorší byl dnešek, tedy v tuto chvíli už včerejšek, prostě pátek. To sluníčko a vedro mi prostě nesedlo a já, podle ofic diagnózy chytla lehkej úpal. Vážně nic příjemnýho. Hlavně teda to, co tomu předcházelo, protože v jednu chvíli jít po chodbě do obýváku a v druhou se probrat na podlaze není fakt nic moc. A i když máme normálně prášků na rozdávání, tak zrovna.. Prostě zákon schválnosti! Ještě že jsem si mohla dělat čaje podle svýho a nenutil mi táta ty svý utrejchy (bylinkový), který zaručeně pomáhaj (jo, to jo. Člověk se jednou napije a pak už je mu radši dobře aby to nemusel pít znova!). Fujky blééé. Čas jsem si krátila koukáním na telku a pak jsem koukala na videa Noisebrothers na streamu. Vydrželo mi to docela na dlouho.

Tak zdar, jdu zase jednou vyhodit obsah svého žaludku:-!.

Hehe, super no :D

23. července 2009 v 13:45 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Včera jsem v jedenáct psala, že začnu číst Inkspell. Ano, začala jsem, o tom žádná, ale připadám
si jak nějakej mimoň, protože přeložit dvě stránky první kapitoly (ta má 7 stran), mi trvalo celou hodinu. Je teda pravda, že jsem nečetla jako že bych to jenom prolítávala očima, protože jsem chtěla těm větám opravdu porozumět, ale všechno jsem si to psala do wordu. Což mě samozřejmě zpomalovalo. A jelikož to mám na kompu tak jsem musela pořád překlikávat na seznam slovník, což to taky moc neurychlovalo. Ale dost vymlouvání, prostě nejsem v angličtině moc dobrá. Jsem sice opravdu nejlepší ze třídy, ale poslední dva roky jsem dost zakrněla. Na základce si naše učitelka totiž zakládala na tom, abychom se toho hodně naučili, takže když jsem přešla na střední, byla jsem na úrovni konce prváku. Ale stejně mi to teď nepomáhá. Připadám si tak dutá! Snad to po přečtení bude lepší. Snad..

Jinak dneska jdu nakupovat s kámoškou. Jsem zvědavá, jestli si alespoň něco koupí. Nákupy s ní totiž probíhají tak, že jdeme do jednoho obchodu, tam si vybere jednu věc, pak jí ale zamítne, ozkouší si milion dalších, zamítne, jdeme do několika dalších obchodů, kde to probíhá stejně a ona si nakonec usmyslí, že ta úplně první věc v úplně prvním obchodě byla nejlepší. Takže se tam vracíme, ona si tu věc vezme, ale pak zjistí, že nemá dost peněz, rezervuje si to tam a že prý určitě přijde odpoledne/zítra/co já vim. Pak když se jí ptám, kde tu věc má, tak mi oznámí, že si to nakonec rozmyslela :D. Zabila bych jí, fakt že jo :D.
Navíc nikdy není schopná přijít v čas. Už teď ten sraz posunula o půl hodiny, uvidíme, jestli stihne dorazit. Vymlouvala se, že musí něco zařídit, ale já si beztak myslím, že zaspala a nestihla by si narovnat vlasy a namalovat obličej na xicht :D.
Nijak se tam neženu, už několikrát mě nechala čekat, vrchol byl, když jsme měli vyrazit s celou mojí rodinou plus bratránkem a sestřenkou na výstavu a ona nás nechala čekat třičtvrtě hodiny! Jo, slyšíte dobře! Tohle je podle mě prostě vrchol neslušnosti! Jasně, každýmu se to může stát, jednou, dvakrát.. Ale když se to stává pořád?!

Jsem se trošku, trošinku, malinko zbláznila :D

22. července 2009 v 22:53 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
A víte proč? Dejme tomu, že i přes své chabé znalosti angličtiny (berte to s rezervou, v angličtině jsem jedna z nejlepších ve třídě:D) jsem se rozhodla, že si přečtu další dva díly Inkoustového srdce právě v tomto jazyce. Asi to bude bída, ale snad to zvládnu a třeba mi to i pomůže vylepšit můj oblíbený (taky berte s rezervou:D) jazyk. Už jsem začla, ale s hambou musím přiznat, že jsem se zatím dostala jen k věnování:D. Pusťme se tedy do toho! *bojový pokřik*
Možná bych si to měla zapisovat, kdy a jak dlouho čtu, abych měla přehled, kolik mi to tak trvá:D. I když možná radši ne - bylo by to moc depresivní (REZERVA!:D)

MD//21.7.2009

21. července 2009 v 6:01 | Lemonie |  Citátky
"Začne-li vám nadbíhat nekrofil, buďte si jisti, že mládí už máte za sebou!"

Cornelia Funke - životopis

20. července 2009 v 22:41 | Lemonie
Německá spisovatelka, Cornelia Funke se narodila v roce 1958 v Dorstenu, Westphalia. Po universitě pracovala po tři roky jako sociální pracovnice na vzdělávacím projektu, pracovala s dětmi z rozdílného prostředí. Po doškolování ilustrování knih v Hamburské státní univerzitě návrhářství, pracovala jako návrhářka stolních her a jako ilustrátorka dětských knih. Zklamání na cestě mluvených příběhů, kombinované s jejím přáním nakreslit pohádkové postavy a magická slova, raději než rodinné situace ze školy a doma, ji inspirovala k napsání vlastních příběhů pro mladé čtenáře.
V době, kdy pracovala jako sociální pracovnice pracovala s dětmi z prostředí bez lásky a objevila druhy příběhů které chápají jejich představivost. To byly příběhy, které chtěla psát - ty, které by měli apelovat na děti - knihomoly a inspirovat ty děti, které zatím neměli se čtením pozitivní zkušenost.
Jako čtenářka, Cornelia vždycky milovala dobrou fantasy, zvláště britské autory fantasy jako Pána Prstenů od J. R. R. Tolkiena, Letopisy Narnie C. S. Lewise a Petra Pana J. M. Barrieho. Úspěch Cornelie Funke je mezinárodní, prokazuje sílu svých vyprávění.
Cornelia Funke každý román pečlivě zkoumá. Například, před napsáním Inkoustového srdce zkoumala knihkupce, knižní sběratele, zloděje knih a dokonce knižní vrahy a také četla o kunách a polykačích ohňů. Potom vymyslela postavy a místa kam chodí, napsala zápletkovou linii na prvních 20 kapitol. Potom - asi za šest měsíců - napsala první větu. Vždycky dělala vlastní ilustrace - s tužkou a inkoustem (její dědeček byl slavný grafik), vytváří obrázky svých vlastních postav a to jí pomáhá o nich psát.
Tři z jejích knih byly zfilmovány - Pán Zlodějů, Inkoustové srdce a Dračí jezdec.
Od roku 2006 žije v Los Angeles se svou 16 letou dcerou Annou a 11 letým synem Benem. Bohužel, její manžel Rolf zemřel na rakovinu v dubnu 2006. Byli manželé 26 let.