Srpen 2009

Macy Gray - I try

26. srpna 2009 v 18:12 | Lemonie |  Videjka
Jednou za čas zase nějaká písnička. Opět moje oblíbená, na kterou jsem přišla včera, když jsem viděla na Markíze upoutávku, že Macy Gray bude mít koncert v Praze:D. Je to taková pohodová, i když je fakt, že jsem skoro ani jiný nedávám:D. ENJOY

Aktualizace 19:50. K týhle písničce je ještě nutno dodat, že vyhrála v roce 2000 cenu Grammy za "Nejlepší ženskou popovou skladbu" a byla nominována na "Nahrávku roku" a "Skladbu roku". Pokud to někoho zajímá, tak se držela na prvním místě v žebříčcích v Austrálii, Novém Zélandu a Irsku, na šestém v UK a na pátém v USA. Není se co divit:-).

Vůbec nemám náladu psát nějakej článek, ale asi ze sebe něco vypotim, aby tu přeci jenom něco bylo.

26. srpna 2009 v 17:04 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Pravda je, že jsem upadla do takový lehký předškolní depky. To víte, jako dítě školou povinné si moje podvědomí silně uvědomuje, že už si moc dní odpočinku neužiju. Zadruhé na mě doléhá taky to, že ať chci nebo ne, maturita se blíží mílovými kroky (já vim, moc to hrotim, ale nedokážu to jednoduše potlačit..). A nakonec zatřetí, nemám tu svoje kočky. Jsou totiž teď v srpnu na chalupě, aby se alespoň na nějakou dobu dostaly z města. Nikdy jsem si to neuvědomovala, ale ony dokážou hrozně uklidnit. Jako někteří lidi mají psa, tak já mám svýho Osvíka. Je mi po něm smutno, protože teď za mnou nikdo nepřijde, když se koukám na telku nebo za mnou nepřijde večer se mazlit. Je zajímavý, jak ke mně, po odchodu bráchy, přilnul..

Včera jsem se byla poprvé po roce projet na kole. Zdá se vám to divný? Ale uvažte jednu věc. Po přestěhování bylo spousta věcí, na který jsem si musela zvykat. A popravdě, jezdit po Praze rozhodně není taková lábuž. Musíte se pořád vyhejbat lidem, brzdit, abyste do někoho nebo něčeho náhodou nenarazili, zastavovat před autama.. No prostě vopruz.
Ale na druhou stranu musím uznat, že jsem si to užila. Sice jsem měla menší komplikace s dostáním kola do přízemí, přeci jenom narvat kolo do výtahu byla docela fuška, ale jakmile jsem se dostala z baráku, nasedla a kolo se rozjelo z kopečka a já měla zase po tak dlouhý době "vítr ve vlasech", byla jsem v pohodě, jako už dlouho ne. Tam, kde jsem dřív bydlela, jsem totiž hned za barákem měla nově postavenou cestu a šla pěkně z kopce asi tak 100 metrů. Vždycky jsem se rozjela strašně rychle, až jsem vypadala, jako v tý jedný reklamě, tuším na nějakou pojišťovnu:D. Tady to bylo dost podobný..

Teď mě napadlo, že jsem vám tady o stěhování ani nepovídala. Nebo možná jo, ale ne nějak extrémně. Je to nejspíš tím, že tenhle blog jsem si založila až potom, co jsme se sem přestěhovali. Takovej novej začátek. Ale je pravda, že někdy se mi vážně stýská. Ve chvílích, jako je tahle..

Poštolka vs holub

24. srpna 2009 v 18:41 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Táta mi dneska ukázal, jak nad naším sídlištěm krouží poštolka. Bylo to docela osvěžující, vidět jednoho dravce, místo desítek holubů, který po...(no domyslete si to slovo), na co přijdou. Pak jsem se dozvěděla, že právě kvůli jejich přemnožení sem byla ta poštolka nasazená. Zvláštní, i když rozhodně je to lepší, než aby je začali střílet nebo ještě hůř, dávali na balkony takový ty sítě, do kterých se holubi chytnou a chcípnou. V obou případech totiž nakonec jejich mrtvolky míjíte na ulici, a řeknu vám, není to moc hezký pohled (a mimo jiné, smrad z toho jde taky). Takže hodně štěstí, dravče. Zbav nás těch příšerných ptáků!

Okřídlené bytosti (Winged Creatures)

24. srpna 2009 v 18:18 | Lemonie |  Archiv - filmy

Příběh Winged Creatures se soustředí na skupinu pěti lidí, kteří spolu nemají nic společného kromě jednoho zážitku. Jednoho dne se v jedné restauraci v Los Angeles stali svědky přestřelky, kdy sebevražedný útočník postřelil několik lidí a následně obrátil zbraň i na sebe.

Rafi Gavron - promo fotky

24. srpna 2009 v 12:17 | Lemonie
Pro zvětšení klikněte. Však to znáte..:D

interviewmag by rafigavronnet
Pohled hodný Oscarů:D.

Jsem zpět

23. srpna 2009 v 16:45 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Nevím co vlastně psát, protože jedno vím jistě - vážně se mi teď nechce popisovat ten týden a něco. Bylo to vlastně docela fajn, až budu mít náladu, tak sem dám nějaký info ve zkratce (no, ve zkratce.. znáte mě:D). Teď jsem hlavně ráda, že už mám zase svůj noťas a přístup k internetu, i když lhala bych, kdybych tvrdila, že mi zas tak moc chyběl;-).
Během dovolené jsem se uchýlila k řešení pro mě zcela nezvyklému, a to sepisování zážitků na papír. Vzala jsem si s sebou čtverečkovaný blok na piškvorky, který nakonec posloužil takto. Myslím ale, že to sem dávat nebudu, protože jsem vážně líná na to to všechno přepisovat a naskenovat to sice můžu, ale já píšu takový blechy, že byste z toho stejně nic neměli. Takže až někdy.. Třeba zítra, až se pořádně vyspim v posteli, která není tak úzká, že z ní v noci několikrát spadnu..

A pro ty, co dumali ve článku o mém odjezdu nad tou písničkou, mám název - Scatman John - Scatman.

Děkuji za vaše komentáře v době mé nepřítomnosti;-).

Kletba Měsíčního údolí (The Secret of Moonacre)

23. srpna 2009 v 12:42 | Lemonie |  Archiv - filmy

Příběh o dívce, která se přestěhovala k tajemnému strýci, Siru Benjaminovi, aby zde mohla žít poklidný život poté, co jí zemřel její otec. Neví však, jakého překvapení, odhodlání, nástrah a tajemství se jí zde naskytne. Zjistí, že je poslední Měsíční princeznou - a bude muset odhalit pravdu nejen o sobě, ale i o osudu druhých.

Je německá Cornelia Funke nová Rowling?

22. srpna 2009 v 12:44 | Lemonie
Tento článek není sice zcela lichotivý, ale přesto ho sem dám. Každý má právo na projevení názoru a je jasné, že se všem nemůže líbit to samé. Řeknu jenom tohle: Jednoduše nesouhlasím. Trochu mě vytáčí věta "Inu cílená reklama dělá divy." Ano, dobrá reklama může knížku pozvednout. Ale těžko může ze špatné knížky udělat dobrou..
Tak a pro znalce tu mám jednu hádanku. Najděte v textu chybu :D. Nemyslím pravopisnou, ale faktickou.

Napsal(a) Nikoleta Zdražilová
12. 04. 2008
Je pravda, že otázka v nadpisu je nadnesená, ale faktem zůstává, že tak skutečně přezdívají německé spisovatelce
Cornelii Funkeové. A není divu. O práva na zfilmování její knihy Inkoustové srdce usiloval i producent filmů o Harry Potterovi, David Heyman. Nakonec je získal Mark Ordesky, producent trilogie "Pán Pstenu", a teď už 25 scénaristů v Londýně, Los Angeles a New Yorku se potí nad scénářem k novému filmu. Pak si holywoodská mašinérie vyžádala další dvě pokračování příběhu. Autorka už dokončila druhou knížku s názvem Inkblood.

Vtípek č.4

21. srpna 2009 v 11:10 | Lemonie |  Zaujalo mě
Bohatý lord volá z práce domů a zvedne to jeho sluha.
"Nazdar Jeane, jak se vede mojí manželce?"
"Vše je v pořádku, sire. Je v ložnici se svým milencem jako obvykle."
"Cože? S milencem? Jeane, chceš si rychle vydělat 100.000 liber?"
"Samozřejmě, pane. Co mám udělat?"
"Vem pušku a okamžitě je oba zastřel!"
"Hned, pane. Moment."
Lord slyší kroky, vrzání schodů a pak se z dálky ozvou dva výstřely.
Za chvíli se Jean vrátí, zvedne sluchátko a říká: "Tak, už je to hotovo. Co mám udělat s těly?"
"Ale, hoď je na zahradě do bazénu."
"Ale pane?! My nemáme žadný bazén!"
"Moment! Je to číslo 555 674?"

Dlouhá cesta (A Walk to Remember)

20. srpna 2009 v 12:15 | Lemonie |  Archiv - filmy

Pokaždé, když do malého přístavního města Beaufort v severní Kalifornii zavítá jaro a vítr zavoní
piniemi a mořem, vzpomene si Landon Carter na svůj poslední rok na střední škole a na dívku, která změnila celý jeho život na Jamie Sullivanovou.