close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

POUŤ aneb konečně ten slibovaný článek

7. srpna 2009 v 10:40 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Jak pouť u babičky obvykle probíhá jste si mohli přečíst v tomto článku. Teď budu povídat o tom, jaké to bylo letos..

S rodičema jsme v sobotu ráno přijeli na chalupu - ne k babičce, protože to by táta asi nepežil. On je na ní trochu háklivej. Tedy, jak jsme přijeli, tak jsme chtěli jít do lesa, ale bylo děsný vedro, takže jsem se rozhodla, že se budu opalovat. S mámou jsme venku hrály karty a i když jsem se namazala krémem, tak jsem si spálila polovinu zad. Pravou polovinu. Bylo to fakt šíleně nepříjemný:-(.

V neděli jsme jeli do Hradce. Byla jsem zvědavá, jestli přijede ještě někdo další, třeba strejda Mírek s klukama (už je jim přes dvacet:D, ale vždycky jezdili!) nebo prostě NĚKDO, ale to ne. Tak jsme tedy šly na pouť, obhlídnout trhy. Problém byl v tom, že letos se s náma rozhodl jít i táta. On nesnáší nakupování a všechno s tím spojené, a my s mámou si tam zase prohlížíme každý krámek. Už v polovině první ulice stál otráveně opodál. Myslely jsme, že ho to zničí a vzdá to, ale hrdinně se držel až do konce.


Potkali jsme tetu Božku, šla proti nám a skoro jsme se srazili. Prohodili jsme pár slov a jak už jsem psala, ty ostatní babky na mě divně koukaly, ale jinak OK. Našli jsme tam krámek s ubrusama a já uviděla jeden s kočkama a pejskama. Byla jsem děsně nadšená a mámě se taky líbil, tak jsme se ho rozhodly koupit na chalupu. Táta stál za náma a lítostivě koukal na ubrus s jelenama. Stejně jako každý rok, kdy tam je. Snažil se nás přemluvit, ale já mu říkám, že už o něj škemrá tolik let, a pokaždý tu znova ten ubrus je, že to ještě do příštího roku vydrží. Moc se mu to nelíbilo, a tak se nad ním máma slitovala a koupila mu jelena:D.

Dále jsme ještě koupily dva turecký medy-měkký a táta ten velikánskej pendrek. Vzal si ho do ruky a pak se mě zeptal:
"A to se jí normálně, ten pendrek?"
Já na to s vážnou tváří: "No, některý lidi si ho loupou"
Táta: "To já si ho teda loupat nebudu!" Až pak mu musela máma vysvětlovat, že to byl vtip:D.

Potom si máma koupila prkýnko do kuchyně, protože to minulý jí táta strčil do myčky a ono se rozpadlo na 4 kusy:D. A k tomu jsme si zase vybraly nové vykrajovačky. Až zase budem o vánocích dělat perníčky;-).

A pak, pak jsme přišli k obchůdku s kameny. Loni jsem si tam koupila přívěšek na krk, srdce z kamene, který se na slunci třpytí. Nosím ho skoro pořád. Letos jsem se rozhodla pro náramek. Bylo to dlouhé rozhodování, ale nakonec jsem si vybrala jeden z křišťálu. Taky se na slunci třpytí. Nádhera!

Pak jsme si už dali jenom ledovou tříšť, zmrzku a kornoutek pražených mandlí (mimochodem jsem odhalila jejich tajnou ingredienci:D) a šli jsme se podívat na atrakce. Nakonec jsem neměla odvahu, chci říct, vzhledem k věcem, co jsem ztláskala, bych taky mohla skončit s obsahem svého žaludku na svém novém tričku:D. Byly tam takový ty klasický, jako vždy, a pak pár fakt drsných. Spousta z nich založená na létání hlavou dolů. Obešly jsme obě části, ale ta první byla lepší.

Vrátili jsme se zpátky k babče a ta už na nás čekala. Měla tam nějaké chlebíčky a občerstvení. Ani jsem nějak neměla chuť. Lehla jsem si do postele a zaklimbala.

Najednou slyším, že někdo přišel. Nechtělo se mi hned vítat tetu Janu z Německa, která přislíbila návštěvu, takže jsem zůstala ležet a poslouchala, jak se ve vedlejší místnosti baví. Po půl hodině poslouchání jsem už pozbyla chuť vůbec za ní jít. Všechno povídání totiž obstarala sama a její monolog vypadal tak, že si pořád a pořád na něco stěžovala. Takový lidi mi přijdou nepochopitelný. Proč si pořád na něco stěžovat, když je na světě tolik hezkých věcí? Jasně, já si taky stěžuju, někdy si člověk potřebuje ulevit, ale ráda mluvím i o tom ostatním. (Podvědomě teď čekám, že mě vyvedete z omylu:D).

Nakonec jsem se ale odhodlala přijít (dost velkou pobídkou byl děda chrápající mi do ucha:D) a pochopila jsem.. Pochopila jsem, že je to rozvedená matka, která žije v Německu, kde se na ní všichni koukají jako na Češku. Člověk, který se s tím nesetká, tak si ani neuvědomuje, že někteří Němci nás prostě ještě pořád mají za póvl. Ona je člověk, který si nemá komu tam stěžovat a i když to nejspíš není tak hrozný, jinak by tam přeci nezůstávala, žádný med to také nebude.

Ovšem, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, jako například že v Německu mají příšerné jogurty, které v podstatě ani jogurty nejsou. Nejlepší jsou tudíž jogurty z Česka, od firmy Agrola. Jsou to jedny z mála opravdu poctivých jogurtů. Kdyby někdo nevěděl, tak jsou to ty, co se prodávají ve skleničkách a stojí tak kolem 16-18 korun v supermarketech. Pokud máte ale štěstí (jako já, že ano), a vaše babička bydlí ve městě, kde se tyto jogurty vyrábí, tak je může kupovat přímo od nich a to za pouhých 11 korun:D. Nechci teď dělat reklamu, ale bohužel ji dělám:D.

A pak jsme jeli domů. Děda nám dal jako dáreček z pouti pendrek (pro mě, ale máma mi ho půlku sežrala:'(.), žužu a tvrdej tureckej med. Babička mi zase dala bonboniéru k svátku, kterej mám od teď řekla bych tak za týden, protože nemám páru kolikátýho vlastně je a ještě k tomu dva kaktusy. Určitě přidám fotku, až se k tomu dostanu..


Vidíte? Já věděla, proč říkám, že to bude kilometrovej článek. Chci ale, abyste pochopili jednu věc. Tyhle články tu píšu pro vás, samozřejmě, ale hlavně pro sebe, protože je někdy vážně milý, vrátit se k tomu, co jste zažívali před rokem. A když to takhle megalomansky popíšu, tak si pak o to líp vzpomenu. Víte, jsou dny, kdy mi není do smíchu. Vždycky se takový den najde. A právě v tyhle dny je obzvláště příhodné si něco takového přečíst. Dává vám to naději, abych tak řekla, v lepší zítřky..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co blog? Líbí? (Známkuj jako ve škole)

1
2
3
4
5

Komentáře

1 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 7. srpna 2009 v 14:14 | Reagovat

Teda, abych pravdu řekla, čekala jsem i delší :-D :-)
No musela to být paráda, si myslím :-) A obzvlášť pro tátu, když se konečně dočkal toho ubrusu :-D
Teda my bychom se žužu od dědy nedočkali - to totiž miluje, což babička vůbec nemůže pochopit :-D
Taky moc nemusím lidi, co si furt stěžujou, jakej je život pech, ale pro někoho je možná těžký hledat v životě to hezké, nebo jednoduše nechce... Nevím, ale i já do té nálady někdy spadnu, jako asi každý :-)
A s psaním si jakoby deníčku máš pravdu - ale mně to nikdy nevydrželo dlouho :-( :-D

2 Dany Dany | Web | 7. srpna 2009 v 15:18 | Reagovat

ty jo, tys mi dala :-D málem jsem to vzdala :-D

3 Dany Dany | Web | 7. srpna 2009 v 18:58 | Reagovat

to jsi to špatně pochopila :-D já si to přečetla ráda :-) ale bylo to dlouhý :-D

4 Dany Dany | Web | 7. srpna 2009 v 19:59 | Reagovat

no co naděláš? :-D

5 Silmarilli Silmarilli | Web | 8. srpna 2009 v 10:06 | Reagovat

Musím íct že když jsou u nsá nějaké slavnosti nbebo tak,probíhá to dost podobně :)

6 Slečna TENISKA Slečna TENISKA | Web | 8. srpna 2009 v 19:29 | Reagovat

taky bych se teĎ zakousla do všech těch dobrot,naše pouť asi nebude tak slavná,takže si to budu muset další rok zase vynahradit ve Žďáře...a teda trpělivej taťka :D

7 Nikita Nikita | Web | 8. srpna 2009 v 19:29 | Reagovat

no ty máš podareného ocina :D :D ....ten môj by to uuuurčo vzdal :D ..... veď ako vždy..on by s nami ani nešiel ...aj ja som ako ty. Každý stánok musím prezrieť do jedného centimetra  8-) ...dokonca aj keď nemám peniaze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama