Tento článek si čtete, zatímco já si nejspíš užívám dovolenou s rodičema na Šumavě. Asi se zrovna šplhám po nějaké hoře nebo tak něco..
Zjistila jsem o sobě něco, co se mi nelíbí a navíc se mi to strašně moc nehodí. Měla jsem tušení, že to, jak se chovám, není v pořádku. Ale až před nějakou dobou jsem začala trochu "gůglovat" a prožila jsem docela šok. Jeden člověk mi totiž řekl, že nejspíš trpím tzv. sociální fóbií. Našla jsem si o tom okamžitě stránky. Přečetla jsem si příznaky a poznala jsem, že na mě ve velké míře sedí.
Totiž, abych tomu dala nějakou hlavu a patu.. Já se bojím telefonování. Je možné, že se právě teď válíte smíchy po zemi a říkáte si, že jsem magor. Ale já s tím nedokážu nic dělat. Když mám někomu volat, rozklepou se mi kolena, rozbolí mě břicho, cítím hroznou trému. Když mě ten telefonát čeká třeba další den, tak někdy nemůžu usnout a jenom se převaluju na posteli. Když se konečně odhodlám vytočit číslo, tak to ještě několikrát típnu, než stihne zazvonit. Pak ho nechám vyzvánět a čím dýl vyzvání, tím větší úlevu cítím, že ten člověk nemůže k telefonu.
A pak to zvedne. A já, i když si celý telefonát předtím nacvičím, přeříkám si, co chci říct, třeba si i napíšu body, tak to stejně nakonec zmastim, protože se nejsem schopná jednoduše vyjádřit. To s tím napsáním hlavních bodů mi radilo hodně lidí, ale nefunguje to, protože pokud ten někdo na druhém konci linky položí nějakou neočekávanou otázku, třeba primitivní, ale já na ní nejsem připravená a začnu koktat a všechno jde do kopru. Nejhorší je, když položí tu otázku hned na začátku, protože to mě tak vyvede z míry, že i když to mám na papíře před sebou, tak to ze sebe nedostanu..
Abych trochu pokročila. U sociální fóbie nejde jen o volání, ale i o kontakt s cizími lidmi. Osobní kontakt. Když jsem s někým cizím, nevím co mám říkat, nevím, jak se mám chovat, co mám dělat a tak to je nakonec dost velké fiasko. A pak si připadám jako bych byla pod křížovou palbou a začnu rudnout a těžko se mi myslí, protože po mně ten člověk většinou něco chce, na něco odpovědět a já tam jenom tak stojím a mlčím a rudnu a mám okno. Nevydržím oční kontakt (i když už to trénuju) a koukám někam mimo. Je to jako když se plížíte a najednou na vás posvítí několik reflektorů zároveň a vy se nemáte kam schovat.
A rady, co jsem obdržela?
Napiš si na papírek hlavní body, co chceš lidem říct. Ne, to nepomáhá, viz výše.
Trénuj před zrcadlem, a nazkoušej si, jak budeš mluvit. Nefunguje to, prostě ne.
Zavolej na linku důvěry. Haló! Poslouchali jste mě sakra? Jak jim mám doprčit zavolat bez telefonu???
Začni chodit k psychologovi. Jo, slyšela jsem, že na to jsou i terapie, jenže nemám odvahu se někam zapsat. Navíc, platí se za to? Protože kdyby jo, tak by mi rodiče řekli tak maximálně tůdle nůdle.
Najdi si nějakou práci, kde budeš muset pořád volat a mluvit s klienty. Chodit do práce s nechutí, strachem a nespat celou noc, protože se bojím, co zas budu muset dělat? Vážně je to jediné možné řešení?


















tak to mám asi taky hele
tuhle jsem měla zvedat máminy pracovní telefony a než jsem se k tomu odhodla ten dotyčný vždycky zavěsil 