Někdy člověk přijde utahaný domů a natáhne se, že si dá takzvaných "dvacet". Když se ale tenhle relax protáhne o 4 hodiny, tak je to dostatečný důvod, proč tu straším ve všední den takhle pozdě. Ano, přišla jsem ze školy a chtěla jsem si oddychnout a pak jít na sbor. Usla jsem ale tak hluboce, že jsem neslyšela ani zvonění mobilu, když se mi kamarádka snažila dovolat, kde jako jsem. Když jsem se konečně vzbudila, bylo pomalu osm hodin a tak jsem se šla koukat na superstar, potom z archivu na vyprávěj a nakonec ještě na house. Asi mi ještě chvilku bude trvat, než usnu.
O tom jsem ale mluvit nechtěla. V sobotu a neděli jdu na brigádu. Dneska mi došly poslední informace mailem. Kámoška mi slibovala, že budu na stanovišti nejspíš ještě s někým z naší školy, ale v rozpisu jmen jsem žádný známý nenašla (kromě Dany, který jsem to dohodila, samozřejmě). Problém je, že já jsem strašná trémistka. Většinou mě ta tréma, nebo stres jak chcete, vybičuje k lepším výkonům, ale teď je to prostě zbytečný. Proč se klepat několik dní předem? Ona je spousta věcí, ze kterých mám strach, protože loni to nevyšlo tak, jak by mělo. Jestli se něco pokazí, tak si tam asi s sebou beru provaz a úvážu se na nejbližší strom. Blééééééé:D.


















Trémistka jsem taky strašná...
Tak doufám, že nikde poblíž nebude žádný strom, a nebo ještě lépe, že se nic nepokazí