Posledních pár nocí nemůžu pořádně spát. Zdají se mi děsivý sny. Jeden z nich byl mimo jiné o tom, že moje babča zavraždila mýho bráchu a rodiče. A mně ne jenom proto, že jsem jí pomohla zakopat jejich mrtvoly. Jen si to představte, jak byste se asi vyspali, zdát se vám něco takovýho.
Včera to bylo podobný, i když ne tak šílený. Nicméně jsem se ale v noci budila, a naposledy, někdy kolem šesti ráno jsem si říkala, že už brzo budu vstávat. Dneska jsem měla mít od druhý hodiny, takže budík na 7:20 s předsevzetím, že tentokrát nezaspím :D.

Najednou jsem procitla ze sna a na hodinkách vidím velkou ručičku na 10. "Do hajzlu!" zařvu si, hážu na sebe zběsile oblečení, do tašky učení, náramky, náušnice, přívěsek. A pak poslední věc než půjdu do kuchyně pro svačinu, dát si do tašky mobil. Kouknu na něj a přijde mi zvláštní, že vidím, že je na něm ještě nastavenej budík. Tak to rozkliknu a vidím buzení v 7:20. Hodiny ukazují 7:01! A co byste řekli, že jsem udělala? Jenom jsem si rozepla pásek na kalhotách, lehla jsem si a spim dál. Navíc, když budík zazvoní doopravdy, tak si ležím dál s tím, že už jsem oblečená a učení mám taky připravený, tak je to v pohodě.

Když znovu procitnu, tak je to jako deja vu. Velká ručička je na 10. "Do hajzlu!" zařvu si podruhý. To už jenom popadnu bundu do ruky, svačinu neřeším, beru hrušku a suchej rohlík, dooblíknu se ve výtahu. Když jsem v metru, tak vidím, že jdu pozdě, ale naštěstí stihnu do třídy vpadnout dřív jak učitelka (nechápu, jak každý den můžu ty 3 patra vysprintovat!:D).
A teď? Čekám jestli na mě přijde zase nějakej děsivej sen. Máma mi říká, že nemám číst tolik detektivky, ale já teď čtu Obraz Doriana Graye a tam zatim nic děsivýho neni..

















