O5 se hlásím, s náladou pod bodem mrazu a sebevědomím ještě níž.
6. ledna 2010 v 21:54 | Lemonie | Archiv - Dear DiaryKomentáře
To ma mrzí... Nemám rada pocit, že som niekde zbytočná, pretože mi je blbé,ako ma všetci okukujú, že prečo tam len stojím a nič nerobím. Nikto sa ale nespýta prečo, možno neviem, čo mám robiť... A s tým cynizmom si nerob starosti- s cynizmom za lepší zajtrajšok ![]()
´fuh, to muselo byť nerpíjemné. Nerada počúvam ohováračky a neviem si predstaviť, že by som počula ako ma ohováraju kolegine...a to, že si niekomu slúbila niečo, čo nedodržíš je v pohode. Oni majú na chvíľku lepší pocit a ty pokoj. Držím palce nech to zvládneš!
Jéjda, tak tohle je hodně nepříjemné a ty kolegyně - nevím, jak dlouho bych to třeba já vydržela poslouchat, ačkoli nejsem hádavý typ. Hlavně buď jsou fakt "natvrdlé" nebo to dělají naschvál, že o tobě mluví a ty je vlastně můžeš slyšet...
S těmi babičkami a dědečky - ono je to strašně těžký, si myslím. Na druhou stranu vlastně vinu nemusíš zas tolik pociťovat, protože ty jdeš zkrátka jen na jiné oddělení, ale třeba za ty dva dny přijdeš
Horší by bylo, kdybys jim to slíbila a ten den s praxí už končila... Ale i tak chápu, že to není nejlepší pocit...

















