Ano, jsem dost silně zaneprázdněná, čímž se snažím ospravedlnit svůj zcela nedostatečný zájem o blog :D. Ale fakt, na net se dostanu tak maximálně ve škole a pokud jsem to neřekla, tak mám blog pořád spíš inkognito a nestojím, aby mi na něj chodila půlka třídy :D.

O čem chci dneska psát? Poslední dobou jsem řekla bych skoro (bojím se to slovo říct, protože to nechci zakřiknout) šťastná. Je to tak zvláštní, svým způsobem bych neměla mít důvod, když ve škole píšeme jednu písemku za druhou, už druhý týden pořádně nespím (zabít ty Kanaďany!) a navíc ty výsledky (v písemkách i v olympijských závodech na který koukám) nedopadají tak, jak bych si představovala. Úkolů nad hlavu a aby toho nebylo málo, tak už nemůžu chodit na sbor, protože se mi kryje s ruštinou. Ne, že bych jí upřednostňovala, ale už jí mám zaplacenou :-).
A víte co? I don't care. Vlastně je mi to jedno, protože se mi jakýmsi záhadným způsobem povedlo vetřít do sboru, kam se snažím dostat už přes rok. Je to ten nejsuprovější sbor co znám! Výbornej! Úžasnej! A já tam budu chodit!
Přála bych vám, abyste mohli pochopit, co to pro mě znamená..


















Sbor, jako pěveký sbor? Pokud ano, tak mi věř, že chápu co to pro někoho může znamenat:)