



Já sebevraždu na jednu chápu...když je člověk úplně sám a nebo kolikrát ani není, ale on se tak cítí...dostane se do úzké uličky, z které není cesty, nemá nikoho, kdy by ho vzal za ruku a zavedl ho zas na správnou cestu, tak věřím, že mu jako jediné vychodisko připadá sebevražda...ale samozřejmě to taka odsuzuji...vždycky se dají věci řešit...
Páni, tolik sebevražd... Já žádný případ ze svého okolí osobně neznám, ale to bude možná tím, že odmala vyrůstám v anonymitě velkého města.
Jinak k sebevraždě samotné - párkrát už jsem na to taky myslela, ale jsem jenom velký zbabělec, který straší své blízké nenápadnými náznaky. Chápu ale, že někoho už přestalo bavit s optimismem očekávat zlepšení. Při představě, že můj zbytek života (což může být klidně 50-70 let) bude vypadat jako mých posledních uplynulých 10 let života, opravdu nejásám.
Ahoj. Já se taky musela dlouho s depresí potýkat sama, ten můj anděl se objevil až když jsem z toho nejhoršího byla téměř venku...dostala jsem se z toho sama. Pár měsíců byl klid, ale teď se zase moje kamarádka deprese připoměla a já zjistila, že už na to nejsem sama... a je to mnohem lepší, protože sama jsem se z toho hrabala vždy tak týden, ale přítel mě z toho dostal za jeden den...
Je mi líto, že se ztratili lidé z tvého okolí, i když pro tebe asi neměli velký význam, tak to byl kousek z tvého světa. Já si to také ve svém okolí zažila a je to dost bolestivé, když mladý život skončí tímto způsobem...
=-O Ty bláho =-O Nechápu, co takhle mladé lidi přinutí si vzít život, je to smutný
I to, že jim nikdo nedokáže pomoct
Takže se taky občas, když nějakou takovouhle zprávu slyším, ptám - co to s tím světem je?!
PS. Tak brzo dochrchlej, venku jaro, tak se nebudeš potit někde v posteli
