24. května 2010 v 19:09 | Lemonie
|
Tak už je to tu. Moje mega výročí. (Chtěla jsem napsat článek už včera a hodit ho sem někdy dřív dnes, ale ten hokej mě tak strašně moc zaneprázdnil. No, hlavně že jsme první. Jsme první, jsme první, JSME PRVNÍ!!!!!!!!!!!!!!! *YAHOO*!!!!!!!!!!)

A teď ty moje narozky. Jak už jsem v jednom dřívějším článku naznačila (jsem líná se koukat, který to byl), jsou to osmnáctky. Takže ode dneška, vítej, plnoletosti! Oslavu jsem měla vlastně už v pátek, takže to pití alkoholu nebylo tak zcela legální, ale kdo by mě za to chtěl stíhat, že? :D
Ale stejně, docela mě těší, že až po mně na baru budou chtít občanku (prostě asi vypadám mladší, nebo co. Fakt mě to v pátek štvalo, že po kamarádce, která je mladší než já, nic nechtěli, a já, která to měla za pár, jsem bez občanky nic nedostala. Ale všichni víme, jak tohle obejít, že :D), tak jim jí budu moct ukázat a oni budou muset sklapnout a navalit pití. Jo mimochodem, nemyslete si, že jsem nějakej alkoholik, ale člověk si prostě sem tam chce s někym zajít na skleničku (nebo na jedno :D) a když jste jedinej, komu nenalejou protože ho okamžitě odhalej, tak je to fakt opruz. Dost už o alkoholu :D.
O víkendu budou volby, tak už jsem zvědavá, jak dopadnou.
Další věc. Minulý týden mi skončila škola, takže mám uzavřený známky (jestli jsem dobře počítala, tak budu mít možná jenom 3 dvojky!!!) a už budu chodit jenom na praxi. (Vlastně ne, ještě si půjdu do školy pro vízo.) Dneska jsem tam byla poprvý a bylo to fajn. Vlastně se tam zatím jenom rozkoukávám, ale zítra nejspíš půjdu na šetření do terénu. Abyste rozuměli, dělám stážistku na úřadě. Ale víc bych o tom asi neměla mluvit, protože mám ve smlouvě závazek mlčenlivosti. Mohla bych z toho mít problémy. Nejen já, zřejmě.
Co bych vám ještě řekla? Jo, co jsem dostala - řetízek od babči, prstýnek od rodičů (vlastně ještě ne, ale až dopíšu tenhle článek, tak ho dostanu:D), takovou tu tančící desku od kámošek, knížku, DVD a nějaký další maličkosti od kámošky a tajný dárek od Dany (nevim, je tajný? :D) a ještě něco od pár lidí, který nakonec nepřišli na mojí oslavu (ačkoli jsem říkala, že mi nic dávat nemusí :-).
Už se v tomhle zmatečnym narozeninovym článku úplně ztrácim, takže závěrem ještě jedno: Jak se vám líbí přání v úvodu? Vlastně je to jedno, stejně jsem ho nedělala já :D.

Mimochodem, chcete slyšet, jak jsem se trapně dostávala domů po svý skvělý párty? Nechcete? No to je jedno, stejně vám to řeknu. Chtěla jsem odejít asi ve tři, ale kámošky mě přesvědčily, ať ještě zůstanu. Jenže za púl hoďky to stejně skončilo a my jsme šli všichni hromadně kam kdo chtěl. Noční bus mi samozřejmě zrovna ujel, tak si říkám, že to vezmu tramvajkou a na tu mi pak navazoval další bus až k nám. Jenže ten bus mi ujel asi o dvě minuty a další jel až za dvě hodiny. OK, říkám si, už jsou to jenom dvě zastávky, tak to dojdu pěšky. Jenže jak jsem později zjistila, musela jsem se mačkat na svodidla, aby mě nic nepřejelo, protože tam prostě nikde nebyl chodník. Chvíli si jdu a najednou u mě zastaví taxík, jestli nechci svézt. Tak říkám, že nemám prachy, ale ještě jsem se duchaplně zeptala, jak je to daleko k tý naší zastávce a jestli jdu dobře. A chlápek na to: "Jo, jasně, to musíte tudy a jsou to tak tři, čtyři kilometry." !!! Představila jsem si, jak se 3 kiláky trmácim do kopce v noci, unavená, s alkoholem v krvi a velkou krabicí s dárkem v ruce. Tohle by teda nešlo. Vrátila jsem se zpátky na tramvajku a dojela k první stanici metra a jela domů prvnim metrem. Úplně utahaná jsem sebou plácla do postele a vstala až na hokej se Švédskem :D.
PS: Děkuju vám všem za přání u minulých článků i vám, kteří mi budete přát u tohohle (né, vůbec vás k tomu nechci nutit :D). A díky Nine, potřetí už nemusíš :D.
Mňa si nespomenula, takže ja môžem znova
Všetko, všetko naj! Dúfam, že sa ti splní čokoľvek, čo si budeš priať, či už ide o zdravie, vzťahy alebo školu. Heh, to s tým občianskym je dobré! A tak isto tvoje trmácanie sa domov
To by som ja nemohla, ja sa sama potme bojím.... Tak si ešte narodeniny uži 