Červen 2010

Včerejší premiéra Eclipse + dnešní výzo

30. června 2010 v 11:09 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Tak prvně to druhý, tedy vysvědčení, protože to bude kratší. Tákže - tipněte si :D. No, nebudu vás napínat. Je to dobrý. Je to hodně dobrý. Tak dobrý výzo jsem na střední ještě neměla. Mám vyznamenání. Teda, ne, že bych to nečekala, ale představte si tohle - jenom 3 dvojky! 3! Takhle dobrý výzo jsem snad neměla od.. No, určitě někdy od základky, řekla bych tak 6. třídy. Ale ještě se mrknu, teď mi to začlo vrtat hlavou :D. A co vy? Kdo z vás mě trumfnul? Ne, nechci vypadat že se nějak moc chlubim, ale prostě mám jenom děsnou radost - kdo by neměl :D.

Což mi připomíná - díky všem za vesměs pozitivní komentáře k minulýmu článku. Kromě tebe, Fée, fakt jsi mě nas.. Ne, sranda :D.

A teď k Eclipse. Zatmění, pokud chcete česky. Šla jsem na včerejší - no, vlastně na dnešní (protože to bylo od půlnoci) premiéru. S maniakama. Já na premiéru nějak moc netoužila, ale zase jsem se s holkama dlouho neviděla, tak jsem nakonec souhlasila. Znamenalo to ale spacifikovat tátu. Na to jsem se vykašlala, když šel včera na pivo, tak jsem mu jenom řekla, že jdu do kina a vrátim se domů v noci. No měl sice nějaký hemzy, ale myslim že máma ho pak uklidnila. Fakt, člověk by si myslel, že je mi 10 podle toho jak se ke mně chová. No neřešim. Takže jsme si daly s holkama sraz dřív, pokecaly jsme, udělaly šílený fotky a nakonec se teda vypravily do kina. Mezi těma davama šílených fanynek jsem si připadala trochu divně.. Whatever.
K filmu musím říct, že jsem byla trochu zklamaná. Chápejte - rozhodně nejsem fanynka Jacoba. Vlastně poslední dobou už ani Edwarda, kvůli tomu, že má v celym filmu prostě asi 3 výrazy a nic víc. Jasper, my love (:D), byl v tomhle díle dost oproti ostatním, ale zase... Bože, co mu to zase udělali s vlasama? Fakt že je to díl od dílu horší. Nechápu. Tak dál. Nelíbil se mi začátek, čekala jsem nějakej trochu úvod, ale tohle působilo jak 24. díl nějakýho hororovýho seriálu. Alespoň konec nebyl tak teatrální jako u New Moon. Ještě jedna výtka a pak už přejdu k tomu dobrýmu. Asi by měli ještě trochu zapracovat na vizuálních efektech, protože některý ty scény nevypadaly vůbec reálně (vlci, hory - což mi připomnělo, jak se mohla Bella jeden den klepat zimou od toho dněhu a další den si ven vyjít jenom v košili?). Fajn, teď to dobrý. Hudba. Sice nebyla nějak super úžasná, ale proti minulýmu dílu ano. Jak už jsem řekla víc prostoru pro Jaspera (když nepřihlédnu k tém vlasům). Charlieho hlášky. Zvuk když dávala Bella Jacobovi pěstí. Viktoria (říkejte si co chcete, ale mně tahle herečka vůbec nevadí). Dakota Fanning - největší hvězda tohohle filmu, i když se tam jenom mihla. Bree - pro mě jí totálně trefili. Až mi jí bylo líto, že jí zakroutili krkem :D.

Ještě se musím pochlubit, jak jsem opět totálně trapně jela nočním spojem. Já nevim, ale oni mě snad ty noční linky nemají rády :D. Jako zajímalo by mě, jestli se ti dopraváci baví tím, že na svý oficiální stránky dají úplně jiný jízdní řády, což způsobí, že vám těsně před nosem ujede tramvaj a musíte půl hodiny čekat na další. A jestli jim přijde vtipný odendat číslo nočního autobusu ze zastávky na který se do něj nastupuje aby to pak člověk musel hledat jak blázen. Já měla teda štěstí, protože jsem zcela náhodou uviděla ten autobus odstavenej o 50 metrů dál a řidiče u něj, tak jsem se ho zeptala a on byl tak hodnej, že mě nabral už tam. Když jsem konečně dorazila dom, už se rozednívalo. Ráno jsem musela vstávat, no byl docela div, že jsem se vykopala z postele. A docela i včas. Přišla jsem jenom o 10 minut pozdějc :D. Ale kdo by na to koukal, poslední den. Rodiče teď nejsou doma, tak se nemám komu pochlubit s výzem, tak to holt musí snýst všichni okolo :D. Doufám, že něco dostanu. Doufám, že něco lepšího než to "nic" v pololetí :D. Tak sbohem.

Opět po dlouhé době ve škole..

23. června 2010 v 11:42 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Jak jsem říkala (nebo možná neříkala:D), praxe mi skončila, takže jsem se tento týden zase ocitla ve škole. Překvapivě už nic neděláme (co by taky, uzavřený známky mám už přes měsíc a nechci se chlubit, ale zatím to vypadá na vyznamenání:-). Jediný, co mě docela naštvalo je, že jedeme na školní výlet a já nemůžu. Totiž, ne že bych na něj nějak mega moc chtěla (vlastně spíš vůbec), ale to, že jsem se nemohla rozhodnout mě štve. A navíc jsem naštvaná. Protože řekněte mi, kdo by oznámil školní výlet týden předem? A přes víkend? Když mám na něj plány už asi měsíc??? Prostě smůla no..

Mimochodem...

ASI JSEM SE ZBLÁZNILA!

Ale byla jsem k tomu donucena! Což se dostávám k další věci, co mě totálně naštvala. Představte si, že k vám přijde třídní učitel a řekne vám, ať si zaškrtnete, jakou verzi maturity budete chtít. A ne, neni to jenom předběžný. Prostě ať si tak během 5 minut uděláte rozhodnutí, který může ovlivnit celej váš život! Nakonec jsme ho ukecaly alespoň ať nám to nechá do zítřka. Ale stejně. Jak se máte o něčem takovém, takhle narychlo rozhodnout??? Dumala jsem nad tím dost dlouho do noci a nakonec jsem se asi na 80% rozhodla, že si dám základní úroveň. Jenže pak přijdu do školy a najednou jsem si uvědomila, že by bylo mnohem lepší dát si vyšší. I ostatní mě přemlouvali, že na to mám a tak jsem to zaškrtla. BOŽE, JÁ JSEM TAK PITOMÁ! CO KDYŽ TO NEUDĚLÁM? Nejhorší je, že teď už to rozhodnutí nemůžu změnit. Vypadá to, že budu celej příští rok makat jako šroubek, protože jinak jsem v hajzlu. Na druhou stranu, když bych to nedala, tak při opravkách bych dělala základní úroveň. Jenže to je tak hrozně POTUPNÝ. Já a dělat maturitu na druhej pokus? TO TEDA NE!!!
Navíc jsem se koukala na internet po vysokých školách a našla jsem jednu, na kterou bych fakt chtěla. Ale ty příjmačky bych prostě neudělala. Takže si říkám, že když už bych se nedostala na vejšku, tak bych aspoň pak měla vyšší stupeň maturity a možná by mi to pomohlo. Ale taky je to otázka. Co když se to neosvědší, za pár let to zase zruší a já budu jediná, kdo se sral s nějakou vyšší maturitou! Kdepak, já se na tu vejšku musim dostat. Jinak by to nešlo. Jinak bych se sama sobě nemohla podívat do očí.

Říkáte si, že mám moc vysoký ambice? Ale já se jenom nespokojím se vším. Prostě mi to jenom není jedno.

Ale stejně jsem debil :D.

Jak se mi v hlavě rozsvítilo :-)

14. června 2010 v 16:15 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Moje lenost poslední dobou přesahuje všechny meze. Dokonce už jsem moc líná i na to zapnout svůj počítač, takže tohle píšu na kompu rodičů (když nejsou doma, samozřejmě :D). To jen takovej úvod. Jsem si prostě jenom řekla, že už jsem dlouho nedýrdajrijovala (:D). A přitom se mi děje tolik zajímavých věcí! No, vlastně zajímavý budou asi jenom pro mě, pro vás jako obvykle :D.
Čili, už 4. týden nechodím do školy, ale na praxi. Praxe je fajn, ač jsem tomu po tý minulý vážně nevěřila. Ale jde o to, že mě to tentokrát baví. Ne, že by mě pouštěli ke všemu. Ale řekla bych, že můj vrozený perfekcionismus mi pomáhá přesvědčit, že je na mě spoleh. Akorát se děsim dne, až odhalí moji obrovskou chybu, ke které se vážně bojím přiznat :D. Ale už mi zbývá jenom pár dní, třeba to nezjistí :D. Alespoň v to budu doufat :D.
Navíc mám radost, protože - pamatujete si, jak jsem tu asi před rokem psala, že už vím, co chci studovat za vysokou a co chci dělat v budoucím životě? Asi ne, ale to je fuk, protože už to stejně neplatí :D. Tahle praxe mi prostě změnila život (i když, změnila - to zní strašně dramaticky. Nezměnila, jenom odklonila někam trochu jinam:-). A já mám fakt radost - kdo nezažil, nepochopí :-). Mám takovou radost, že to slovo píšu už potřetí v jednom odstavci a vůbec mě to nesejří :D.
Joooo, a chtěla jsem vám říct, že znovu otevírám rubriku "Představuji vám...". Mám teď do ní spoustu nových objevených interpretů, ještě se rozmýšlím, jestli je budu psát zase ob týden, nebo každý týden - abych dorovnala ten deficit. Co myslíte? (Jako já si to stejně nakonec udělám podle svýho, ale klidně mi napište svůj názor :D)

Louisa May Alcottová - Malé ženy

6. června 2010 v 16:42 | Lemonie |  Archiv - knížky

Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem.