Září 2010

Podrážděná..

29. září 2010 v 0:20 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Poslední dobou mám takový stavy.. Stavy absolutní podrážděnosti. Štěkám na každýho, kdo mě jen trošku naštve. Ani nemusí jít o závažnou věc, stačí když mě někdo předběhne ve frontě nebo podobná drobnost a už prskám. A když ne nahlas, tak alespoň uvnitř mě to křičí: "Krávo! Debile! Kreténe! Pitomče!" A jistě nemusím uvádět, že jsem uvedla jen ty nejslušnější výrazy.
Nevím, čím to je a hlavně nevím, jak to zvládat. Zítra jdu po dlouhé době do školy, tak snad tam ani na nikoho nebudu mluvit, páč jinak fakt nevim. Ale třeba se to uklidní..
Navíc dneska nějak nemůžu zabrat a když usnu mám děsný/divný sny. Prostě nějaký divný období. Zbývá jen modlit se ať je to rychle za mnou..

Haruki Murakami - Afterdark

26. září 2010 v 18:57 | Lemonie |  Archiv - knížky

Příběh ze současného Tokia se odehrává během jediné noci. Kapitoly připomínají filmový scvénář a u každé z nich je uveden údaj, kdy se odehrává. Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem související příběhy. Nezvyklí jsou tentokrát hrdinové - dvě sestry a nezúčastněný vypravěč prví osoby množného čísla. Devatenáctiletá Mary mu díky své znalosti čínštiny pomoci šéfce hodinového hotelu vyřešit případ brutálně zabité čínské prostitutky. Mari podniká exkurzi do tokijského podsvětí. Její sestra Eri většinu času leží jako zakletá a spí. Vlivem tajemných sil, v jakémsi pomateném snu, se ocitá v ohraničeném prostoru na obrazovce televize ve svém pokoji. Nakonec se ale vrací zpátky do reality a noční nebezpečenství, týkající se obou sester, jsou zažehnána. V tomto dramatickém příběhu s postupy sci-fi a humoru autor pracuje s mýtem a prvky fantaskna. Předností románu je styl sekvence, pasáže s dynamikou kamery.

Moje hodnocení: 7/10
Silně protežovaný autor. Neříkám, že to bylo špatný, ale ani mě to nijak zvlášť neokouzlilo. Je to moje první knížka od Murakamiho a musím jenom říct ženě, která psala poznámku na závěr: "Díky za prozrazení konce jeho dalších dvou knih, bitch!" :D

Tento článek píšu extrémním tempem a nevím jak bude nakonec dlouhý. Tak se neděste :D

24. září 2010 v 20:49 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
OK, poslední dobou jste si asi všimli, že jsou tu v podstatě jenom přednastavené články (ano, ty knížky vážně v 99,99% nezveřejňuju rovnou :D). Nemám ale moc času. Místo školy jsem měla dva týdny praxi a vracela jsem se zničená (první týden víc než druhý). Nakonec to nebylo tak strašný jak to zpočátku vypadalo, až na to, že mi každý den kromě dvou frnknul autobus přímo před nosem, takže jsem chodila pozdě. Vedoucí mě za to několikrát vynadala. Ale já nemůžu za to, že je ten autobusák úplně dementní :D.
Novinky? Asi nic zvláštního, měla jsem týden doma samotku, rodiče odjeli na dovču a nechali mi malý obnos peněz, který se ukázal jako absolutně nedostačující :-(. A já fakt neutrácím. Ještě že jdu o víkendu na tu brigádu :D.
Dále.. Byla jsem na filmu The Last Airbender s Dany a Sammy. Film celkem v pohodě, akorát já fakt moc nemusím 3D a tady to ani tolik nevyniklo. Vážně jsem se nasmála a dodalo mi to sílu přežít druhý týden praxe, který byl nakonec docela fajn. Už jsem tomu přišla docela na kloub a už jsem s některýma lidma tam byla stará známá :D. Byly tam ale někdy případy, to vám řeknu :D.
Dlouho jsem se taky nemohla rozhodnout, jestli budu koukat na Talentmanii nebo CS má talent. Začla jsem na nováckou show kvůli Leošovi, ale nakonec kvůli Pycovi (mně dobře známého ze slovenského Let's dance) koukám na Primu :D. Čímž neříkám, že bych bez toho fakt nemohla žít :D.
OK, k brigádě.. Moc se mi tam nechce, musím kvůli tomu vstávat brzo ráno a je to dost únavný, ale peníze jsou potřeba, co naděláte..
Závěrem ještě jedno úžasný video z show Ukrajina má talent. Ty děcka jsou úplně.. Úžasný, skvělý, roztomilý atd. Se podívejte sami ;-).


Magdaléna Platzová - Aaronův skok

23. září 2010 v 17:18 | Lemonie |  Archiv - knížky

Nový román Magdaleny Platzové spojuje životní příběhy tří žen: Rakouská židovská malířka Berta Altmannová se narodila v roce 1900 ve Vídni. Stýkala se s levicově orientovanou bohémou, studovala v Bauhausu. V roce 1934 se zúčastnila dělnických nepokojů, byla zatčena a po propuštění utekla před Dolfussovým režimem do Prahy. Z Prahy vedla její cesta do Hronova a potom do Terezína, odkud odjela naposledy do Osvětimi, kde byla v říjnu 1944 zavražděna. Malířce Kristýně Hládkové je v době vyprávění 88 let. Vše podstatné o životě i umění se naučila od Berty, přesto ji v rozhodujícím okamžiku jejich přátelství zradila. Kristýnině vnučce Mileně je 23 let. S Izraelskými filmaři, kteří přijíždějí do Čech natočit dokument o Bertě Altmannové se poprvé dostává do Terezína. Lehkomyslně nechává do svého života vstoupit lásku a spolu s ní historii, která je živější, než by se dalo čekat. Aaronův skok je román o svobodě a umění, o vězení, o extrémech, o mateřství a o věčném útěku.

Moje hodnocení: 5/10
Nebyla to žádná super úžasná kniha, ale dalo se. Čekala jsem trochu víc. Nějaké skvělé rozuzlení. Ale ono ne :-). Možná už jsem zhýčkaná :D. A taky - sakra to ty lidi fakt neznají uvozovky? Bože, jak mě to rozčiluje, už 2. knížka za poslední dobu! :D

Pavel Kohout - Katyně

18. září 2010 v 18:13 | Lemonie |  Archiv - knížky

Román o krásné dívce, která se poté, co neudělá zkoušky na žádnou střední školu, kvůli maturitě přihlásí na tajné experimentální učiliště pro popravčí, obor katyně. Brilantně napsaný a důmyslně komponovaný příběh plný napětí, kde se vražedné útoky, mučení a popravy střídají s úděsnými odhaleními a lidé jsou manipulováni jako figurky na hrůzné šachovnici "zákonné" odplaty, je nadsázkou o trestu smrti a jeho "kultuře", nadsázkou, jež se zdá zprvu přehnaná. Jenže postupně příběhy jednotlivých protagonistů cosi připomínají a během strhujícího děje se začne vtírat otázka: kde je hranice mezi nadsázkou a skutečností?

Moje hodnocení: 9/10
Místy skvělé, místy nechutné, místy absolutně nudné. Štval mě styl jakým to bylo napsáno, člověk se musel maximálně soustředit. Říkám si, co se stalo se starýma dobrýma uvozovkama? :D

Moje nová posedlost /// Mika

18. září 2010 v 1:44 | Lemonie |  Archiv - Představuji vám...

Myslím, že tohoto interpreta netřeba představovat. Miku, neboli Mica Pennimana jistě všichni znáte. Kdyby se tu ale přeci jenom vyskytoval někdo, komu tohle jméno nic neříká, pojďme si ho krátce představit. Mika je 27-letý zpěvák libanonského původu. Do povědomí se zapsal díky albu Life in Cartoon Motion z nichž pochází hity jako "Relax, Take It Easy" nebo "Grace Kelly". Druhé album nese název The Boy Who Knew Too Much. Pilotním singlem je We Are Golden.

Osobně považuju Mikovo první CD za mnohem lepší než druhé. Přece jen - některé motivy se tam trochu opakují. Nic to ale nemění na tom, že se to příjemně poslouchá :-).

Dotazníček o knihách

15. září 2010 v 21:59 | Lemonie |  Řetězáčky atd
Už někdy v květnu jsem si slibovala, že tohle vyplním, ale to bych nebyla já, abych to pořád neodkládala :D. Za dotazník děkuju Jill, u níž jsem ho našla :-).


Kniha, která změnila tvůj život
Tak to je docela snadné. Bratři Lví Srdce od Astrid Lindgrenové. Možná si říkáte - dětská knížka, no a co, ale pro mě hodně moc znamenala. Pomohla mi v některých nelehkých situacích mého života a je to jedna z mála knih, ke které se stále a ráda vracím..

Kniha, kterou jsi četla víc, než jednou
Ehm, kromě té již zmiňované třeba Pána prstenů, Harryho Pottera, ságu Stmívání (ano, kamenujte mě :D). Jo a taky knížky od Cornelie Funke, ale to je moje malá posedlost :D.

Kniha, která tě rozesmála
Fůů, třeba Saturnin, v některých pasážích, ale jinak jsem nikdy moc na nějakou humoristickou literaturu nebyla.

Kniha, která tě rozplakala
Pořád se musím opakovat - Bratři Lví Srdce, Harry Potter (když Sirius umřel, kvůli tomu jsem odmítala dokonce číst další díly :D), Pán prstenů. Vlastně skoro všechny knížky, kde někdo umře :D.

Kniha, kterou si přeješ, aby byla napsána
Vlastně ani nevím. Dokud to neuvidím, tak si ani neuvědomím, že mi něco takového scházelo :-).

Kniha, kterou si přeješ, aby nikdy nebyla napsána
Alchymista od Coelho :D. Ale ne, neměla bych být tak krutá :D. Jenom že mi to ubralo 3 dny mého života, kdy jsem mohla číst něco milionkrát lepšího :-).

Kniha, kterou právě čteš
Kai Meyer - Skleněné slovo, Lemony Snicket - Neautorizovaná autobiografie. Kdo chytá v žitě, autora si nevzpomínám.

Kniha, kterou máš v plánu přečíst
Asi tak miliony :D. Druhé dva díly Atramentového sveta od Cornelie Funke, ale prostě musím ještě dohánět povinnou četbu a jsem snad u 10. kapitoly..

Kniha, na kterou jsi hrdá že jsi ji přečetla
Obraz Doriana Graye - byla to nuda a utrpení, ale dotáhla jsem to :D.

Kniha, která v tobě zanechala nejrozporuplnější pocity
Kundera - Valčík na rozloučenou.

Kniha, kterou by sis chtěla přečíst ale nemůžeš
W. S. Maughaum - Barevný závoj. Zkoušela jsem to v angličtině, ale dostala jsem se do půlky a musela to vrátit. Prostě to nešlo.

Nejstarší kniha, kterou jsi četla
Ani si nevzpomínám, že bych četla něco staršího než z 20. století. Možná nějakou povinnou četbu.
Chtěla by ses setkat se nějakou postavou z nějaké knížky?
Těch by bylo..

Existuje nějaký člověk, který ti připomíná literární postavu?
Ano :D

Existuje konkrétní výtisk knížky, kterou by si ráda aspoň držela v ruce?
Ani ne, já nejsem moc na posvátné zírání na knížku, která se skoro rozpadá a nesmí se na ní ani šáhnout :-)

Milan Kundera - Valčík na rozloučenou

14. září 2010 v 16:09 | Lemonie |  Archiv - knížky

Rafinovaně komponovaný román fraškovitého nadhledu.
Románový příběh o lásce a smrti, lidské slabosti a sobectví, zasazený do prostředí socialistického státu po ukončení Stalinských čistek.

Moje hodnocení: 8/10
Kundera je slavný český spisovatel, jistě ho všichni znáte. Dokonce má knihu i na seznamu "1001 knih co musíte přečít před smrtí".
Četlo se to dobře, ale bylo to takový... Zvláštní. Jistým zvráceným způsobem se mi to líbilo :D. Mám v plánu ještě jednu jeho knížku a pokud se nebude líbit, tak už asi další zkoušet nebudu :-).

Poznámka od Lemonie na závěr: Jistě jste si všimli, že jsem poslední dobou přesedlala na trochu jinou literaturu. No, řekla jsem si, že už mi není 15 abych hltala jenom dívčí románky a knížky pro děti (popř. fantasy). Takže jsem se koukala, co by se dalo považovat za hodnotnou literaturu, and here it comes.. Což neznamená, že úplně vyřadím knížky co jsem četla předtím :D. Jen už nemůžou tvořit převážnou většinu :-).

John Kennedy Toole - Spolčení hlupců

13. září 2010 v 12:46 | Lemonie |  Archiv - knížky

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...

Moje hodnocení: 6/10
Ačkoli oceněná a doporučovaná, mě teda za srdce nechytla. Ignácius mě neskutečně vytáčel. Měla jsem na to celý prázdniny a stejně jsem se tím nebyla schopná pořádně prokousat. Neříkám, že tam nebyly vtipný momenty..
Je to nejspíš tím, že se potřebuju s některou postavou v knížce alespoň trochu ztotožnit a tady to bylo prostě nemožné. Ale vy se nenechte odradit, protože neznám nikoho kromě mě, komu by se nelíbila :D

Glee

12. září 2010 v 14:54 | Lemonie |  Archiv - seriály

O čem to je? Středoškolský učitel španělštiny Will Schuester (Matthew Morrison) má sen. Navrátit školnímu pěveckému klubu jeho zašlou slávu. Na škole, kde vládnou sportovci a roztleskávačky, a kde jsou děti ze sboru všem pro smích, se to jeví jako tvrdý oříšek. Nic ale není tak nemožné, když se do toho jde s opravdovou vášní...