
Román je do jisté míry poctou modle literárního modernismu, anglické spisovatelce V. Woolfové. První příběh je totiž střípkem ze života autorky v době její nemoci a líčí i její sebevraždu. Druhý uvádí na scénu Lauru, která si po druhé světové válce "prostě musí" vzít mladíka, jenž se jako hrdina vrátil z Tichomoří - s vražednou upřímností se snaží v typickém stereotypu americké nepracující ženy padesátých let nalézt životní štěstí. Třetí a hlavní rovinou je den v životě Clarissy, lesbičky a majitelky nakladatelství, která pořádá večírek pro svého přítele, homosexuála v pokročilém stadiu AIDS… Je to kniha o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce, o tom, že člověk může být často hluboce nešťasten, a přesto dokáže najít i okamžiky štěstí.
Moje hodnocení: 5/10
Čekala jsem víc. O dost. Šokující rozuzlení, které bylo inzerováno na přebalu se nekonalo. Další věc je - Víte já nemám nic proti homosexuálům, ale tohle bylo masové. V tý knížce snad nebyl jedinej člověk hetero. A pokud náhodou byl, tak měl stejně jisté homosexuální sklony :D.


















Ou, tak toto ma zaskočilo.... Odvšadiaľ o tejto knihe/tomto filme počúvam len samú chválu. Asi si budem musieť spraviť názor sama

Od Cunninghama som zatiaľ čítala len Domov na konci sveta, ale to sa mi nehorázne páčilo!