Když jsem byla malá, říkala jsem si, že až budu dospělá, všechno se změní. Postupně dospělost začínala nabírat konkrétní hranice. "Až mi bude 15, 18.." Když jsem ale tu hranici překročila, zjistila jsem, že se vlastně nezměnilo skoro nic. V 15 jsem dostala občanku, v 18 můžu pít legálně alkohol (ano, změna je jen v tom slůvku "legálně").

Nakonec vlastně na věku tolik nezáleží. Lidi k vám nezačnou mít větší úctu jen proto, že máte určitý číslo v občance. Aby s vámi začali jednat jako s dospělými, musíte se tak začít chovat.
A co to podle mě znamená? Hlavní rys dospělosti, je umět si předem uvědomit důsledky svých činů a vzít za ně zodpovědnost. (A nemám to jen z vlastní hlavy, tohle nám drtila do hlavy profesorka na hodinách vývojové psychologie :D)

Když se dívám zpátky, každých pár let, vidím, jak jsem se změnila. Stádium, ve kterém se nacházím je, až do chvíle, kdy budu ekonomicky samostatná, adolescence (já na těch hodinách vážně dávám pozor :D). A proč se vlastně tolik hnát do dospělosti? Já jsem docela spokojená tam, kde jsem ;-).


















Ahojky
Hlásneš pls? http://kotoul.blog.cz/1011/sonp-1-kolo#comment83435561
Sem tam 7. *Mellý_BonBón*
Děkuju a promiň za reklamu♥