Ještě pár dní zpátky jsem viděla svou budoucnost jen růžově. Po dnešku - asi nejvíc hořkosladkém dni co si pamatuju - už ne tak úplně.
Dnes jsem dostala dárek k maturitě a narozeninám zároveň. Notebook. A první mail co jsem si na něm přečetla byla zpráva o nepřijetí na vysokou školu. Nádhera. Ještě mi sice zbývá jedna, ale nedělám si moc velké naděje.
Moje plány do budoucna jdou v tuto chvíli k šípku. Doufejme, že se odtud brzy vrátí. Sice odrbaný realitou všedního dne, ale i tak stále stojíc hrdě na obou nohách připraveny rozpoutat vojnu o své naplnění.
Jsem... zneklidněná. Pravda je, že jsem takhle daleko nikdy nedohlédla.
Zmítám se v nejistotě. A to mě děsí.
Ale samozřejmě (jako obvykle) na sobě nedám nic znát. Co bych to jinak byla za cynika, že?


















tak doufám.že ti apon tak 2. vysoká vyjde :)