Tak konečně přicházím se zprávou, jak jsem dopadla.
Nejprve bych asi měla objasnit, jak taková praktická zkouška na naší škole vypadá. Přijdete ráno v půl osmé, podle abecedy jdete a vylosujete si téma (1-25), se složkou k tomu tématu pak jdete k počítači a tak 3 a půl hodiny vypracováváte. Máte 2 zadání - v prvním dostanete klienta a máte mu vypočítat nějakou dávku (např. invalidní důchod, příspěvek na bydlení, mateřskou, víme ne?), potom mu odpovědět na několik otázek (např. na jaké služby má nárok, jaké další dávky by mohl pobírat, blábláblá) a nakonec napíšete jeho jménem žádost někam nebo životopis. Druhé zadání pak je téma, na které uděláte prezentaci, kterou budete obhajovat odpoledne 15 minut před komisí.
Dneska mám strašně vykecávací náladu, takže komu se nechce to celé číst tak klikněte na celý článek a můj výsledek je tam obřím písmem červeně :D.
V pátek byl poslední den školy a s kamarádkou jsme z toho chytly trochu splín. Nakonec se totiž ukázalo, že k maturitě z naší čtyřky jdeme jenom my dvě. Ani se mi nechce mluvit o tom podrazu, co naše angličtinářka udělala na K. Řekla jí to schválně pozdě, aby s tím nemohla nic dělat. Byl to poslední "učební" den. Je pravda, že i když naší školu a hlavně lidi ze třídy nemám ráda, bude se mi stýskat po těch víceméně bezstarostných dobách. Protože je fakt, že to byla doba, kdy jsme všichni dospěli. Když se kouknu na nás v prváku, musím se smát, co jsme to byli za trdla (nenacházím vhodnější výraz :D). Všichni jsme se změnili, těžko říct jestli k lepšímu, ale tak už to prostě chodí ;-).
V pátek jsem skoro nezamhouřila oka, protože jsem měla ráno příjmačky. Řekla bych, že jsem je řádně dosrala (pardón). Odpoledne jsme se se S. učily počítat všechny příklady. V neděli jsem si ještě projížděla ty prezentace a večer jsem chtěla jít spát sakra brzo, ale jednoduše to nešlo. Nakonec jsem brouzdala po youtube a hledala nějaký povzbudivý písničky atd a narazila jsem na tohle:
Hned jsem si to video stáhla do mobilu a pouštěla si ho dokola. Ráno jsem se probudila se zalehlým uchem. Napravo jsem slyšela asi tak o polovinu méně hlasitěji. Byla jsem vyděšená. Snažila jsem se všemi možnými způsoby s tím něco udělat - neúspěšně. Doktorka měla až od 8. Nakonec jsem prostě musela maturovat se zalehlým uchem. Nebylo to příjemné, ale co se dalo dělat.
Cestou do školy jsem si zase pouštěla Patricka Chana. Dokonce jsem pocítila i optimismus a když jsem si pak vytáhla téma chudoba a klientku se sociálním příplatkem, byla jsem úplně v klidu :D. Byla jsem ten den poslední, takže jsem si i poslední losovala. Všichni si losovali strašně vysoký čísla, pak už jdem dva poslední na řadu a učitelka "Tak už si vylosujte nějaký nízký!". Spolužák 2 a já 5 :D. Ale takhle to je vždycky :D.
Samotný vypracovávání bylo celkem fajn, jen jsem nevěděla kde začít. Příklad mi zabral víc času než jsem čekala, takže prezentace to trochu odnesla a bála jsem se, že mi to na 15 minut nevydrží. Ono tam těch 15 minut totiž musíte být a když skončíte brzo, tak má komise o to víc času vám pokládat zákeřný otázky ;-).
Po obědě se šlo prezentovat. Jak postupně lidi vycházeli a já slyšela ty historky co se dělo uvnitř, začínala jsem z toho být silně v háji :D. Nepřidalo mi, když se kamarádka vyhrnula ze dveří plačící. Nakonec jsem S. a K. dovolila, aby se šly na mě mrknout. Původně jsem si myslela, že bych se kvůli nim nedokázala soustředit, ale 10 minut předtím než jsem šla dovnitř jsem byla tak nervózní, že bych tam pustila snad i Usama bin Ládina v rakvi i s celou americkou jednotkou.
Když jsem si stoupla před komisi s těma papírama v ruce a notebookem vedle sebe, byla jsem přesvědčená, že to nedám. Nejsem totiž zrovna přeborník v mluvení na veřejnosti. Přijdu tam a zadrmolím svoje jméno společně s tématem co jsem si vytáhla a už z výrazu holek vidím: "Uklidni se a zpomal!" Nádech. - Výdech. - Nádech. M-L-U-V---P-O-M-A-L-U. Střídavě jsem koukala do papírů, na notebook, do komise a na holky. Nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale když jsem skončila, viděla jsem, že se komise usmívá (kromě třídního, kterej snad hrál hry na mobilu a jednoho učitele, kterej tam nejspíš celou dobu pospával :D). Otázky mě nezaskočily, až na jednu, která byla od naší předsedkyně. Neučí žádný odborný předmět a hrála si tam nejspíš na drsnou. Útěchou mi bylo, že se na ní i ostatní učitelé koukli v tu chvíli s výrazem: "WTF?" :D.
Po krátké poradě jsme šli zpět aby nám sdělili známky. A konečně jsme se k tomu dostali... Fanfáry..........
MÁM ZA 1!!!
Šly jsme to s holkama zapít a pozvaly jsme i školníka. V prváku jsme si totiž slíbily, že ho jednou vytáhnem na pivo. Když si k nám v hospodě přisednul, skoro jsme mohly slyšet to zadunění jak holkám od vedlejšího stolu spadly dolní čelisti :D. Až na to, že jsem slyšela asi polovinu z toho co říkal (jelikož ode mě seděl napravo :D), tak to bylo vážně fajn. Nešla jsem za mámou do nemocnice, abych jí to hned řekla s patřičnou pompou (z čehož mám trochu výčitky), ale aspoň jsem jí hned zavolala.
Když jsem večer přišla domů, v tom tichu jsem najednou zjistila, že mi v uchu zní takový zvuky jako když ladíte rádio. Takže jsem se opět skoro nevyspala. Další den ráno jsem šla k ušní. Nebylo to vlastně ani nic tolik vážnýho, nakonec stačil výplach (pokud jste nezažili, dají vám do ucha miniaturní hadičku, k uchu dají mističku a pustí vodu na plný pecky. Fakt nic příjemnýho. Zase jsem slyšela, což bylo skvělý, ale jak už jsem si zvykla na jiný tlak v uchu a všechno, bolela mě z toho pak skoro celý den hlava.
Odpo jsem zašla za mámou. Bylo jí děsně zle. Pokaždý se vrací horší a horší. Trochu se bojím, jaký na ní mají vliv ty dámy se kterýma je na pokoji. Protože už podruhý potkala někoho, kdo má jasnou prognózu. A když vidím, jak se vrací unavená - nejen fyzicky, ale i psychicky - přeju si, abych jí mohla nějak pomoct. Můžu?
Jak vypadá ten školník? D Jinak ještě jednou congrats :))
2Nine (DH) | Web | 8. května 2011 v 0:53 | Reagovat
Obrovské gratulace, fakt moc blahopřeji! Zvládla jsi to suprově! A ještě se zalehlým uchem :-/ Heh, video určitě muselo povzbudit, je milé... A hlavně ta písnička...! Myslím, že mamku hodně potěšilo, jak jsi byla úspěšná Když říkáš, jak ji psychicky "sráží" ty negativní věci kolem (což je logické), určitě ji každá radost přilepší, uleví... Já věřím v to, že s úsměvem jde všechno líp. Takže neztrácet optimismus, naději, don't worry, be happy (v rámci možností)
3Alice Cullen-Hale | Web | 8. května 2011 v 14:54 | Reagovat
Moc Ti gratuluji Můžu se zeptat, co jsi studovala za školu?
Úžasné! Gratulujem! Obdivujem ťa za to ucho, ak mne niečo je, neviem sa sústrediť na nič iné, a ty si dokonca maturovala...
5Alice Cullen-Hale | Web | 9. května 2011 v 19:32 | Reagovat
Díky za odpověď Studujeme ( tedy ty jsi studovala, bylo by lepší napsat podobný obor jako já Snad budu u maturity stejně úspěšná Ještě jednou Ti gratuluji
Jak vypadá ten školník?
D Jinak ještě jednou congrats :))