Srpen 2011

TOP 3 // Filmy, které se svou knižní předlohou neměly moc společného.

24. srpna 2011 v 17:30 | Lemonie |  Archiv - TOP 3
Podle knih, zvláště těch úspěšných, se točí stále víc a víc filmů. Že si scénáristé některé scény přimýšlejí jsme zvyklí. Někdy to ale překročí hranici. Dnes bych se chtěla zaměřit na ty případy, kde scénář viděl předlohu z rychlíku a přesto považuji knihu i film za povedené.
Na pomyslné poslední místo, tedy film, který se z vybraných nejvíc podobá předloze jsou Letopisy Narnie: Princ Kaspian. Série knih o tajemné zemi Narnii od spisovatele C. S. Lewise mě provází již od dětství a mám na ni jen kladné vzpomínky. Proto jsem se docela obávala, když se ji rozhodli převést na film. První díl mě ale příjemně překvapil a tak jsem se začala těšit na druhý díl. Z kina jsem odešla mírně šokovaná. Spoustu věcí tam byla úplně vymyšlená. Jenže na druhou stranu, Kaspiana považuju ze série za druhou nejslabší, protože se tam jednoduše skoro nic neděje. Kdyby to převedli v tomhle stavu na plátno, tak by to byl asi největší propadák roku. Filmy dneska potřebujou akci, konflikty a románek, což oni dodali :-).

Laurent Binet - HHhH

21. srpna 2011 v 17:47 | Lemonie |  Archiv - knížky
Který příběh je lepší než ten, co se skutečně stal.

Laurent Binet, francouz mimochodem, byl od dětství posedlý příběhem parašutistů, kteří provedli atentát na říšského protektora Heydricha. V době, kdy žil v Čechách se o příběh začal zajímat tak intenzivně, až z toho vznikla tato kniha. Nejde jen o obyčejný popis průběhu atentátu nebo o román "na motivy". Příběh se odehrává v minulosti i současnosti zároveň. V první rovině autor odkrývá příběh nejen atentátníků a Heydrichův, ale i další události, které zdánlivě nesouvisí. V druhé rovině se dovídáme, jak a kde všechny tyto informace získal, zároveň je i komentuje.
Autor si opravdu dal záležet na autenticitě. Je vidět, že materiály sbíral několik let a rozhodně se to vyplatilo.
Tento příběh určitě většina z nás zná. I když většinou jen z hodin dějepisu nebo možná někdo z filmu Atentát (taky dobrý film, mimochodem). Jména Jan Kubiš a Jozef Gabčík jsou většině jistě známá, Laurent Binet ale uvádí na scénu další jména. Spoustu dalších jmen. Jsou to jména, která zůstanou většině lidí neznámá, ale bez nich by se atentát jistě nemohl uskutečnit. Bez odvahy obyčejných lidí.

Pro ty, kteří přeci jen neví "vo co gou", v Anglii se rozhodli, že situace v Čechách je neúnosná a proto vyslali dva parašutisty, kteří měli spáchat atentát na Heydricha. Zároveň s nimi vyslali i další skupiny, které měly jiné úkoly. Parašutisti žili v Praze a připravovali svoje úkoly. Nadešel den atentátu, bohužel všechno nevyšlo tak jak mělo, nicméně Heydrich nakonec zemřel v nemocnici. SS začalo po parašutistech pátrat, prohledávali domy a dalo se čekat, že brzy někoho z nich objeví. Našli jim tedy úkryt v kostele v Resslově ulici. Všichni parašutisti se tam schovali. Až na jednoho. Toho, který je zradil. Plán úniku ze země zůstal nevyužitý. Kostel se stal parašutistům hrobkou.

Hodnocení: 90%
Kniha je dobře napsaná a i když jsem věděla od začátku, jak to dopadne, konec jsem stejně obrečela. Protože stačilo tak málo...

You only have 100 years to live.

15. srpna 2011 v 23:45 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary


Dneska začnu trochu obloukem.
Tátův nejlepší kamarád V. z dětství bydlel pár ulic od něj. V létě jezdil s ním a jeho rodinou ke vzdáleným příbuzným na venkov. Neptejte se mě, jak přesně byli zpříznění, protože je to něco jako V.-ova babička K. byla sestřenice mýho pradědy (pochopili? :D). Takže už vám asi došlo, že ti příbuzní byla rodina mojí mamky :-).
Rodiče se tedy znali od nějakých 14 let. Dohromady se ale dali až o pár let později. A víte co? Tenhle týden mají výročí svatby 20 let. Říkám tenhle týden, protože oni se nemůžou dohodnout na dnu a oddací list nemůžeme najít :D.
Táta si teď dělá z kamaráda V. srandu a říká mu pochybnej příbuznej :D. Prý dokázal, že přísloví "příbuzný si nevybereš" v jeho případě neplatí :D.
Rodiče už několik let říkají, že musí tetku K. jednou navštívit. Přeci jenom už jí bude skoro sto let. No, nebude. Minulý týden volal pochybnej příbuznej s tím, že tetka umřela. Když jsem to slyšela, tak jsem jenom řekla, že už ji teda asi nenavštívíme.
Tohle nepíšu proto, abyste mě litovali. Pro mě to byla jenom taková ta osoba z pohřbů a jiných rodinných událostí. Neměla jsem k ní žádný bližší vztah. Co jsem ale chtěla bylo, abyste se zamysleli. Zamysleli, jestli nemáte ve svém životě něco, co už dlouho odkládáte. Něco nedořešeného, do čeho se vám třeba nechce nebo na co "máte dost času". Najděte tu věc a udělejte jí. Protože jednou byste mohli zjistit, že už je na to příliš pozdě.

Představuji vám... /// Gavin DeGraw

12. srpna 2011 v 16:00 | Lemonie |  Archiv - Představuji vám...
Po skoro roční pauze se opět vracím s vámi oblíbenou rubrikou. A tentokrát to pořádně nakopnem! Gavin je totiž jeden z mých nejdéle oblíbených "neznámých". Doteď měl vyhrazené čestné místo pouze v mém srdci. Teď se chce dostat i do těch vašich :D.

Gavin DeGraw je 34-letý zpěvák. Narodil se v nějakém menším městečku ve státě New York. Jeho rodiná má ruské a irské předky (ty rusáci jsou prostě všude :D). Hraje na piáno a kytaru. Má dva starší sourozence, z nichž bratr Joey je také muzikant. Spolu s ním si otevřel vlastní music bar v New York City. Gavin se proslavil hlavně potom, co jeho píseň I Don't want to be byla použita jako úvodní znělka do seriálu One Tree Hill. V seriálu dokonce hostoval a zpíval.
Malá aktualitka - před pár dny Gavina v centru NY napadla parta chuligánů. Má zlomený nos a pár dalších zranění. Byl převezen do nemocnice a musel zrušit několik nadcházejícíh koncertů.
A teď už přejděme k té ukázkové části...

Changes everywhere.

6. srpna 2011 v 17:33 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary



Dnes mám na mysli asi spíš změny na blogu. Nějak mi tu přestalo vyhovovat absolutně všechno - od tmavého designu přes rubriky až po články :D. Vzala jsem to popořadě, takže právě teď můžete vidět nový design, nový název blogu a pár nových věcí v menu (jako např. jinak udělaný seznam SB nebo taky co zrovna poslouchám (Last.fm)). Zatím tam mám i anketu, uvidím, jak se to osvědčí.
Vize je taková, že se v nejbližších dnech pokusím udělat obří rekonstrukci a odstranit věci co mě sejří, vylepšit co se dá a odstranit, co se nedá :D.
  1. Rubriku knížky, kterou mám rozdělenou podle autorů na několik částí bych chtěla sloučit. Poslední dobou nějak extra moc nečtu a zdá se mi, že takhle v tom jenom dělám bordel a přidělávám si práci.
  2. Znovu se vrátit k psaní článků "Představuji vám..." Víceméně jsem neměla čas ani chuť tady dál dělat tyhle medailonky, ale teď mám :-).
  3. Zrušit ty rubriky, kam jsem dlouho nic nepřidala.
  4. Měla jsem takovou vizi zavést tady něco podobného jako má Rézi - nevím zatím, jestli top 3 nebo 5. Nejednalo by se ale jen o filmovou sféru, ale spíš o hudbu, knihy, prostě co by mě napadlo. Snad nevadí, že trochu kopíruju nápad :-).
  5. Do menu místo knížek co jsem zrovna přečetla dát ty, co ještě čtu.
  6. Možná změním hodnocení. Místo 10 bodů jsem myslela na procenta.
  7. Taky bych mohla hodnotit jednotlivá kritéria, například čtivost. S touhle myšlenkou si pohrávám už nějaký čas, ale pořád to nějak nemůžu dotáhnout do detailu.
Co na ty nápady říkáte? Máte vy nějaký nápad na vylepšení? Nečekám víc jak 3 komentáře, takže si snažte, ať mám aspoň v nich z čeho čerpat :D:D.

Měla jsem v hlavě takovou vizi...

5. srpna 2011 v 22:03 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
...a sotva jsem se do toho pustila, tak zmizela :D.
Já prostě nevim co s tim designem budu dělat.
Kdyžtak se neděste kdyby to tu vypadalo občas trochu cirkusácky :D.