Dneska začnu trochu obloukem.
Tátův nejlepší kamarád V. z dětství bydlel pár ulic od něj. V létě jezdil s ním a jeho rodinou ke vzdáleným příbuzným na venkov. Neptejte se mě, jak přesně byli zpříznění, protože je to něco jako V.-ova babička K. byla sestřenice mýho pradědy (pochopili? :D). Takže už vám asi došlo, že ti příbuzní byla rodina mojí mamky :-).
Rodiče se tedy znali od nějakých 14 let. Dohromady se ale dali až o pár let později. A víte co? Tenhle týden mají výročí svatby 20 let. Říkám tenhle týden, protože oni se nemůžou dohodnout na dnu a oddací list nemůžeme najít :D.
Táta si teď dělá z kamaráda V. srandu a říká mu pochybnej příbuznej :D. Prý dokázal, že přísloví "příbuzný si nevybereš" v jeho případě neplatí :D.
Rodiče už několik let říkají, že musí tetku K. jednou navštívit. Přeci jenom už jí bude skoro sto let. No, nebude. Minulý týden volal pochybnej příbuznej s tím, že tetka umřela. Když jsem to slyšela, tak jsem jenom řekla, že už ji teda asi nenavštívíme.
Tohle nepíšu proto, abyste mě litovali. Pro mě to byla jenom taková ta osoba z pohřbů a jiných rodinných událostí. Neměla jsem k ní žádný bližší vztah. Co jsem ale chtěla bylo, abyste se zamysleli. Zamysleli, jestli nemáte ve svém životě něco, co už dlouho odkládáte. Něco nedořešeného, do čeho se vám třeba nechce nebo na co "máte dost času". Najděte tu věc a udělejte jí. Protože jednou byste mohli zjistit, že už je na to příliš pozdě.


















Jo, tohle určitě platí. Někdy jde jen o maličkosti, které se pořád odkládají, až je příliš pozdě, ale co no. Nic se nestane. Jenže pak přijde něco důležitějšího a tam si odklad můžeme vyčítat pěkně dlouho...
Tohle jsem neodkládala, jen zapomněla
Všechno nej k svátku! 