Říjen 2011

Střípky z mého života.

26. října 2011 v 19:03 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Už několik dnů jsem se pořádně nevyspala a to proto, že se mi zdají neřekla bych přímo noční můry, ale něco takovýho. Už jsem se ocitla v autě pod zamrzlým rybníkem a také mi mířil tank dělem přímo do obličeje. Dokonce se mi i zjevuje moje svědomí v podobě paní Bobošíkové, což je teda docela ironie. Co jsem komu udělala?
Natírání stromků proti okusu je ta nejlehčí lesácká práce, co jsem zatím dělala. Pořádně jsem ty stromky opatlala, tak doufám, že nám to srnky a zajíci moc neožerou :-). Dostala mě babička. My jsme totiž všichni to dělali stylem že jsme si vzali 2 řady stromků a postupovali do kopce až na konec. Ale ona ne, namazala tuhle jeden, tamhle dva. Docela se to tam pak blbě hledalo. Hanička ten den neodolala a fotila na mobil :-).
Naše učitelka je teda případ. Na první přednášce jsem nabyla dojmu, že je tak trochu blázen, ale teď si myslím, že je to prostě normální kráva.
Můj počítač asi odměřuje čas úplně jinak, protože mi před deseti minutami ukázal, že mi zbývá 1 hodina a 13 minut než se musím napojit na kabel a teď to najednou bylo 18 minut. Co to?
Dneska jsem při cestě ze školy viděla přechod, který měl v těch pruhách zabudovaný modrý blikátka. Drsný.
Netušila jsem, že služba lidu obsahuje v podstatě permanentní srážku s blbci. Člověk už neví, jestli se má někdy smát nebo brečet. Jestli na mě někdy narazíte a já se budu histericky chechtat, tak to už mi z toho přeskočilo.
Šly jsme do lesa na houby a zrovna se v té ohradě pásly krávy. "Jůůů, krávyyy!" Někdy jsem jak malá :D. Mamka si ze mě dělala srandu, že jsem městský dítě když si musim fotit krávy :D. Tak jsem jí řekla: "No já nevim, kdo se v létě ztratil v lese kam chodí od mala a našli ho až policajti!" Tu historku jsem vám vlastně nevyprávěla, co? Tak někdy příště, když hezky poprosíte, je to docela sranda, takhle s odstupem :D.
Nedávno vyšlo nové album Gavina DeGrawa a říkám vám, je *fucking awesome*!!! Původně jsem si ho chtěla přát k Vánocům a do té doby ho vůbec neposlouchat ani nevyhledávat na youtube, prostě půst. Ale nevydržela jsem to, pochopitelně. Takže už skoro týden si nepouštím skoro nic jiného.
Nemůžu vystát hádání se na internetu (hádání se obecně) a taky jednoho kluka od nás ze školy (což spolu vůbec nesouvisí :D).
Jo, a můj děda umírá. Jeho rakovina je neléčitelná, neoperovatelná a chemoterapie má jenom zastavit růst toho nádoru. Nemusíte to komentovat. Sama to ještě tak nějak zpracovávám.

Franz Liszt - 200 let výročí

22. října 2011 v 4:10 | Lemonie
Dnes je to 200 let, co se narodil známý hudební skladatel Franz (nebo také Ferenc) Liszt. Myslím, že těm z vás, kteří dávali na základní škole při hudebce aspoň trochu pozor, ho nemusím představovat. Pokud neznáte autora, vsadím se, že alespoň melodie vám bude povědomá. Zmiňuji se o něm tady proto, že je to jeden z mých oblíbených zahraničních skladatelů. Ještě klavírní verze stejné skladby. Jmenuje se Liebestraum, jen tak mezi řečí.
Mimochodem užijte si víkend, já jedu za pár hodin (a to myslím doslovně, pár) na chalupu. Musíme před zimou natřít stromky aby nám je neokousala zvěř. Jsou to mrchy ty srny a zajíci :D

Představuji vám... /// Britt Nicole

21. října 2011 v 16:00 | Lemonie |  Archiv - Představuji vám...
Dnes mám pro vás zástupce kategorie, které jsem se tu ještě ani nedotkla. Hudební žánr, který u nás vzhledem k naší malé ateistické zemičce má jen malou šanci na úspěch.

Britt Nicole Waddell je americká zpěvačka ze Severní Karolíny. Zpívá, jak už jsem tady nakousla, křesťanský pop, rock a hip hop. Jestli to probudilo vaši zvědavost - skvělé! Jestli vás to odrazuje - alespoň to zkuste než začnete odsuzovat ;-). V životě jsem se mnohokrát setkala s přístupem: "Cokoli je spojené s křesťanstvím/náboženstvím, ruce od toho pryč," a myslím, že je to v mnoha případech škoda.
Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nikde jsem nenašla, kolik Britt vlastně je. Můžete zkusit tipovat :D. Já osobně bych hádala něco mezi 20-30 lety. Nebudu vás tady zahrnovat nějakými nudnými fakty a přejdeme tedy rovnou k hudbě :D.

Zmatek.

16. října 2011 v 0:10 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary


Mám v hlavě děsný zmatek. Přemýšlela jsem nad spoustou věcí. Vlastně to tak trochu odstartoval Mareliin článek "Dospěli jsme?," ale pořádně jsem nad tím začla uvažovat až dneska u Letopisů Narnie. Zní to asi trošku legračně, že mě k tomu přivedl dětský film.
Vážně jsem dospěla? Blbost, říkala jsem si. Mě určitě nemyslela. Přece jsem pořád stejná. Nedokážu posoudit, jestli jsem jiná, než před rokem. Jestli můj styl vyspěl, i když si nemyslím. Ale při sledování toho již zmíněného dětského filmu jsem se na to podívala z trochu jiné perspektivy. Jedno přísloví říká: "Nic se nevyrovná tomu vrátit se na místo, které se nezměnilo, abyste přišli na to, jak jste se změnili vy sami." Myslím, že to platí i na tenhle případ. Ten film jsem ve svých 13/14 letech milovala. A když jsem se na něj teď s odstupem dívala, uvědomila jsem si, co všechno se změnilo. Rok po roce. Fakt je, že mám úplně jiné starosti, než před rokem. Tehdy můj život šel v podstatě jako na drátkách. O dalším životě jsem měla jasno. Vůbec mě nenapadlo, že by třeba něco nemuselo vyjít. Máminou nemocí počínaje, vysokou konče. Uvědomila jsem si, že věci, které bereme jako samozřejmost, jí vůbec být nemusí. Na druhou stranu jsem dosáhla několika věcí, o kterých by se mi ani nesnilo.
Spousty věcí jsem se ale nezbavila. A začínají mi vážně vadit. Kéž by šly špatné vlastnosti vyříznout jako třeba slepé střevo. Ale ony jsou jako hnusný zhoubný nádor a rozpínají se. A když už myslíte, že se jich zbavíte, najednou se někde znovu objeví. Hodně používám slovo věcí. S takovou rétorikou můžete dělat leda kuchařku a ne právníka, řekla by asi naše učitelka práva. Někdy bych jí za ty řeči fakt kopla.

Mám v hlavě zmatek, jak už jsem řekla. Snad jste se aspoň trochu chytili :D.

Seriály // Týden 0.1

7. října 2011 v 16:00 | Lemonie |  Archiv - seriály
Jelikož začíná nová seriálová sezóna a spoustu seriálů, které v Americe vysílají, si dokázalo přitáhnout mou pozornost, rozhodla jsem se zavést tuto rubriku. Chtěla bych tu, víceméně týdně, zveřejňovat krátký komentář k epizodám jednotlivých seriálů. Prvně jsem chtěla jenom u Glee, ale nakonec jsem to rozhodla prostě vzít šmahem. Uvidíme, jak to vyjde :-). Abych to tu úplně nezahltila, tak v prvním díle se budu věnovat jen seriálům, které se na televizní obrazovky vrací. Varování: Následující text může obsahovat spoilery k jednotlivým epizodám!

První je samozřejmě Glee, jehož první epizodu jsem tu již vychválila do nebe dřív. Co se týče 2. a 3. epizody, nemám takový jednoznačný závěr. Fakt, že mě v druhém díle nechytla ani jedna písnička, mi dost pokazilo dojem z celé epizody. Mám ráda muzikály, ale West Side Story jsem nikdy nepřišla na chuť, vlastně abych byla upřímná, nikdy jsem ho nezvládla dodívat. Takže mě i konkurzy o role nechávaly chladnou. Bavila mě scéna s Kurtem, kde se snažil ukázat, že je mužný. Popravdě si myslím, že ta scéna nebyla tak vtipná. Kdybych totiž Kurta tady viděla poprvé v životě, asi bych mu to i sežrala. Navíc Romeo, kterého předváděl, na mě vždycky působil trochu zženštile. Takže proč ne? Další zajímavá scéna byla Blainův konkurz, kterým celá epizoda končila (což mě pěkně naštvalo :D). Jinak pro mě nic moc.

Tak teda ne.

7. října 2011 v 13:35 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary
Tak mě doufání a optimismus nikam neposunuli. Mamka šla dnes pro výsledky testů k onkoložce a ukázalo se, že má nějaké nálezy na plicích a další na vaječníkách. Takže místo aby v nejbližší době nastoupila do práce, čekají ji ještě minimálně dva měsíce dalších testů, než doktoři vymyslí další postup. Bezvadný. Fakt bezvadný.

Divno.

6. října 2011 v 16:58 | Lemonie |  Archiv - Dear Diary


Za pár dní nastupuju do školy. Nevím, jestli se těším, ale aspoň bude nějaká změna. Myslím, že už je ze mě táta docela na nervy jak pořád dřepim doma, neni na to zvyklej :D. Já taky ne, koneckonců.
Babča mi vyjednala konzultace u svého souseda, který je shodou okolností proděkan právnické fakulty. Popravdě netuším, co si mám pod tím představit. Navíc se bojím, že tam J. ve své opilecké fázi udělala nějakou ostudu. Bojím se, že mě budou posuzovat podle ní. Myslím si, že to J. dělá z provinilosti. Protože teď je ve fázi popírání a myslí si, jak před námi dobře maskuje, že do toho zase spadla. A jestli tam šla škemrat ve chvíli, kdy už měla něco v sobě, tak vážně nevim...
Koukala jsem na požadavky, co musíte zvládnout během prvního ročníku a dostat se tam rozhodně nebude to nejtěžší. Poprvé za celou dobu začínám mít pochyby. Ale jsem ochotná to zkusit a bojovat. A jakmile tam budu, nedostanou mě pryč i kdybych se musela držet zuby nehty. Ale stejně to zkusím i někam jinam, jen pro případ :-). Až budou zkoušky, řeknu vám a všichni budete povinně držet palce - i na nohou :D.
Novinka - máma se bude vracet do práce. Chemoterapie jí skončili v srpnu a teď už čeká na výsledky vyšetření a nechává tělo zvyknout si. Myslím si, že to snáší docela dobře. Je jen unavená, když má nějakou větší námahu, čímž myslím třeba výlety, delší procházky nebo vytírání. A taky si stěžuje na mravenčení a zimu. Ale snad to brzy odezní... Osobně nevím, jestli je to dobrý nápad a jestli to zvládne - přece jenom nesedí nikde v kanceláři, ale maká rukama. Ale její šéf jí nabídl, že zatím se může vrátit na částečný úvazek do nově otevřené pobočky, kam přeřadil a pár jejích kamarádů z práce. Finančně ji to vyjde stejně jako nemocenská, ale mamka chce být zase mezi lidmi. Ona není jako já a ten kontakt jí strašně chybí. Já věřím, že jí to pomůže v uzdravování, že bude mít mluvit a přemýšlet o něčem jiném, než nemoci. Nevím, jestli jí to pomáhalo, ale hodně jsme spolu mluvily a já jsem jí vyprávěla prakticky všechno, co se mi každý jeden den stalo. Taky jsem jí půjčila do nemocnice notebook a 4 řady HIMYM (Jak jsem poznal vaši matku). Sice se na to prvně tvářila nedůvěřivě, ale teď už je přede mnou dokonce napřed :D. Taky jsem ji naučila na Glee. Zamilovala si to :D. A miluje Mr. Shue, ale nikomu ani muk :D.
Další novinka - dědovi po nekonečné řadě testů nakonec nasadili taky chemo. Myslím ale, že se s tím vyrovnává líp, když měl mámu jako průkopníka :D. Má ten režim ale jinak, chodí jen ambulantně jeden týden a pak dva týdny nic. No uvidí se, doufejme jen v to dobré ;-).
Písnička je Desperado od Eagles. Většinou ji poslouchám ve verzi od zpěváka z irské skupiny Celtic Thunder (o které tu určitě ještě uslyšíte), ale ta není na youtube k mání v dobré kvalitě. Možná ten text ostatní chápou úplně jinak, ale pro mě je to jak šitý na míru. Někdy si říkám, že jsem taky takovej malej desperádo. Jestli teda chápete jak to myslím :-).

Citát

1. října 2011 v 18:19 | Lemonie |  Citátky
"Never regret anything because at some point everything u did was what u wanted to do & sometimes thats the hardest thing to realize."
Nevím, kdo to řekl a neznám oficiální překlad a dělat se mi žádnej nechce. Jsem to ale lempl :D

Knižní předsevzetí :D

1. října 2011 v 16:41 | Lemonie
Dneska mě napadlo udělat si takový předsevzetí pro nový školní rok. Ještě jsem se nerozmyslela, jestli ho chci splnit do konce roku nebo do konce školního roku. Uvidí se, jak dlouhý to nakonec bude :D. Asi tam budu ještě průběžně něco přidávat a někde si to tady vyvěsim :D.

Přečíst:
  1. Atramentovou krv a Atramentovou smrť od Cornelie Funke. Mimochodem, když jsem projížděla blog, našla jsem tohle předsevzetí už v jednom rok starém článku :D:D:D. To jen svědčí o mém lemplovství :D.
  2. alespoň jednu knížku od nějakýho rusáka. Klasiku. Nikdy jsem se k tomu nedostala.
  3. alespoň jednu knížku od Kinga.
  4. nějakou knížku od autora, co dostal Nobelovu cenu (pozor, Seifertovu Maminku a Morový sloup už jsem četla, takže se ode mě nenechte kdyžtak oblafnout! :D)
  5. vrátit se ke knížkám, co jsem nestihla dočíst, než jsem je musela vrátit do knihovny, jako je Sofiina volba nebo Velký Gatsby.
Dál už mám na seznamu spíš konkrétní knihy. Tak ten seznam asi zase někdy příště :-).