Už přes půl hodiny tady píšu Silvestrovský článek, ale po tom, co jsem si ho znovu pročetla jsem zjistila, že je to vlastně jen jedna velká deprese. Myslím, že to ani nemůžu publikovat, protože by to mohlo začít fungovat jako ta stará píseň sebevrahů a já nechci způsobit tátovi komplikace v práci, až by mu někdo kvůli tomu naskákalo pár sebevrahů pod metro. Stačí dneska ti opilci :D.
Když to vezmu kolem a kolem, tenhle rok stál prostě za prd. Událo se pár dobrých věcí a spousta věcí špatných. Ať už mluvím o mámině nemoci, o tom, že dědeček umírá nebo o tom, že jsem mimoň, co se nedostal na výšku a ještě se stihnul rozhádat s jednou ze svých nejlepších kamarádek.
Kdybych měla jmenovat ty dobré, určitě by to byla maturita. Ačkoli to byl velmi stresující zážitek, ten pocit, že jsem to zvládla, byl k nezaplacení. K těm dobrým musím přidat i maturitní ples, který sice tehdy zastiňovaly jiné události, ale teď na něj celkem ráda vzpomínám.
Tak trochu se mi zdá, jako by tenhle rok trval minimálně 2 roky. Vlastně to mám tak trochu rozdělené na před maturitou a po maturitě. Kdo tomu říká zkouška dospělosti je tupec. S dopělostí to má společného minimum. Ale musím přiznat, že je to zatím jeden z opravdových mezníků v mém životě.
Co se týče lidí, nějak mi přijde, že mi jich zasahuje do života čím dál méně. Jestli to takhle půjde dál, nakonec skončím jako nějaký poustevník :D. V tomhle roce se objevili vlastně jen dva lidé noví lidé, zato zmizela jich spousta. Vždycky jsem si myslela, že na střední se tvoří taková ta přátelství na celý život. Ale po maturitě jsem se každá rozprchla jinam a vidím, jak málo nás vlastně drželo pospolu. Docela smutná věc, actually.
Tímto bych chtěla poděkovat následujícím lidem. V prvé řadě mojí mamce. Jsem ráda, že tě mám a doufám, že ještě dlouho mít budu. Jako obvykle Dany. Bylo by blbý tě vynechat, když jsem si u tebe v článku vydupala zmíňku :D. Na naše Bonebroke a keškový akce, Bon Jovi párty a další blbůstky ráda vzpomínám a doufám, že jich ještě hodně podnikneme. Ostatním maniakům. Já vím, že vás v tom kině štvu, když vám kazím dojemné momenty, ale tak co už se mnou. Doufám, že vám ty momenty budu moct kazit ještě hodněkrát :D. Dále Martině. Jeden z úžasných lidí, co jsem poznala letos. Miluju ty naše konverzace na skypu, kdy si ve stejnou chvíli napíšeme úplně tu stejnou věc :-). A. za to, že jako jedna z mála mých středoškolských přátel na mě nezanevřela. S. za to, že se se mnou učila na maturitu a byla skvělá morální podpora. K. za stejnou věc. Promiň, že jsem taková kamarádka na dvě věci. Vím, že je to moje vina. Z., Š., A. a ostatním holkám ze sboru. Jste super a vždycky mi dodáte dobrou náladu. B. a B., že se mnou držíte v tomhle podivném roce. Vždycky se s váma ve škole hodně nasměju. A nakonec, (last, but not least:-) děkuji všem blogovím přátelům. Vaše komentáře mě i v těžkých chvílích dokázaly podržet.
Ještě jedna věc. Všem, kteří na mě měli v tomhle roce nějaké kecy, prosim vás běžte do prdele.
Btw, I just wanna be OK, be OK, be OK. To prostě sedí na tenhle rok. Na mamku a to nejen proto, že je to písnička na podporu pacientů s rakovinou. I just wanna be OK. I hope, you'll be OK too. Šťastný nový rok :-). Ať je lepší než ten předchozí ve všech ohledech. A teď už musím, kvůli vám se zpozdím na kamarádčinu silvestrovskou párty :D


















