Archiv - Dear Diary

Konec semestru, Bože proč?

17. května 2013 v 3:05 | Lemonie
Letní semestr se nám pomalu ale jistě chýlí ke konci. No, chýlí... technicky už mi zbývá jen dnešek a pak následuje měsíc zkouškového (rozuměj střídavé prokrastinace a záchvatů paniky). Trochu mě děsí, jak ten semestr pokaždé tak rychle uteče. V úterý mám první oficiální závěrečnou zkoušku a je to zrovna z předmětu, kam jsem téměř nechodila. Bohužel jsem asi o dvě hodiny prošvihla odhlašování, takže musím doufat, že to nějak uhraju :D Celkově zjišťuji, že jsem opět zoufale nepřipravená (OK, už se začala projevovat ta panika :D

Aspoň že jsme nepostoupili dneska v play-off. Budu mít víc Času se učit :D

We all feel black and blue sometimes.

6. června 2012 v 17:47 | Lemonie
V poslední době sem moc nepíšu. Nemůžu najít slova. Jak v psané, tak v mluvené formě. Proto se pro jistotu vyhýbám i běžnému kontaktu. // Děda dneska umřel. Rakovina. Nechci to rozebírat. Nechci se s tím svěřovat. Nechci se nikomu vrhat kolem krku. To ale nikdo z rodiny zřejmě nechápe. // Neni to ani měsíc, co umřel náš třídní ze střední. Taky na rakovinu. Bylo mu teprve 30 a teď někdy se jeho ženě má narodit dítě. // Holky před dvěma týdny odmaturovaly a já oslavila-neoslavila moje dvacetiny. Plánovala jsem velkolepou oslavu, ale nakonec se to prostě nějak nehodilo ať už k výše zmíněným informacím nebo proto, že jsem nemohla sehnat všechny, co bych chtěla. // Vyklubal se mi tak trochu zub moudrosti a kvůli němu se mi udělal zánět dásní. Každej den teď kloktám peroxid a je to hnus, hnus a ještě jednou hnus. // Regina Spektor a Paloma Faith vydaly nová CD přeně po mých narozkách a i když jsem to naznačovala celý rodině i kámoškám, nedostala jsem je od nikoho. No co už. // Nesnášim příjmačky na vejšky. Zřejmě mi právo na UK není souzeno. // We all get desperate sometimes...

I Won't Give Up (Jason Mraz)

19. května 2012 v 13:44 | Lemonie
Původně jsem měla v plánu vypsat sem spoustu věcí, ale nějak se k tomu nemůžu donutit. Nejsou to veselý věci. Nechám tedy mluvit za mě písničku, jako to ostatně dělám často.
Poprvý jsem ji slyšela v podání Rachel z Glee, ale originál je pro mě prostě nedosažitelný :-)

O ničem a o všem.

23. března 2012 v 23:02 | Lemonie

Zase jsem dospěla do takovýho momentu, kdy je všechno jako na houpačce. Začínám si říkat, jestli nejsem trochu maniodepresivní :D.
Mám teď milion starostí. Čím to je, že si vždycky všichni vzpomenou naráz? Pomalu nevím co dřív a v hlavě nosím úplnou encyklopedii úkolů. Nikdo se přece nemůže divit, že na něco z toho zapomenu, nebo to prostě nestihnu, no ne? Přesto jsem dostala seřváno jak malej harant. No to je fuk.
Jsem jen tak chtěla něco napsat, abyste věděli, že ještě žiju :D.

2 věty.

20. února 2012 v 23:26 | Lemonie
Já vám nevim. Poslední dobou je prostě všechno takový divný.

Britt Nicole - Safe

15. února 2012 v 23:34 | Lemonie
Dneska pro vás mám vlastně jenom písničku. Původní článek, který jsem k ní napsala opět skončil v rozepsaných. Zase něco nezveřejnitelnýho jestli to musíte vědět.

Když jsem tuhle píseň slyšela poprvé a poslechla si video s příběhem který se k ní váže, prostě jsem to nerozdejchala a asi čtvrt hodiny probrečela. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ještě pěknou dobu jsem nemohla s nikým ani promluvit. Bylo to jako by jí Britt napsala o mně, o mým životě právě teď. Někdy se s nějakou písničkou prostě ztotožníte no. Nečekám že to pochopíte.
P.S.: Dany přestaň se mi teď hned smát a nepiš mi do komentáře že je ta písnička sračka :D.

Myšlenka za všechny prachy.

26. ledna 2012 v 20:31 | Lemonie
Někdy si říkám (chápejte teď, když čtu článek napsaný mnou dnes ve 2 ráno), že moje přirovnání a metafory stojí úplně za hovno :D

Memory.

26. ledna 2012 v 2:30 | Lemonie
Dneska jsem koukala na starý fotky. No, ne zas tak starý - z prváku, druháku. Zírala jsem na ně pěknou chvíli a přemýšlela. Vybavovala si tehdejší dobu. Dobu, kdy všechno bylo tak snadné, ačkoli jsem si myslela pravý opak. Když se k těm chvílím vracím ve vzpomínkách, vídám hlavně to dobré. Typické! Vím, že tehdy taky nebylo nic ideální, ale takhle s odstupem... Přála bych si to vrátit. Vážně se mi po těch dobách zastesklo.
Nedávno jsem se viděla s kamarádkama. Byly jsme dřív nerozlučná parta, my čtyři. Teď jsem ale musela přemýšlet, na čem naše přátelství vlastně stojí. A jestli tohle vydrží. Jestli konec střední znamená konec našeho přátelství. Viděla jsem se s holkama. Tolik jsem jim toho chtěla říct. Tolik jsem jim toho potřebovala říct. Ale nebyla vhodná chvíle. Když se mě pak zeptaly jak se má mamka, nemohla jsem, prostě jsem nemohla. Podívala jsem se na ně a řekla jsem jim to, co chtěly slyšet. Najednou se přede mnou vytvořila puklina v zemi a ta s každým slovem, co jsem vypustila z úst, rostla a rostla, až jsem si najednou připadala na míle daleko. Bojím se, že škola byla to jediné, co nás spojovalo. A teď, když je tohle pojítko pryč, se naše vztahy rozpouští jako kostka cukru v čaji. Jsem bezradná. Co mám jenom dělat?

You're not happy? So fake it!

17. ledna 2012 v 16:01 | Lemonie
Znáte ten typ lidí, co vám dokážou kdykoli prostě totálně zkazit náladu? No tak jedním z nich je můj táta. Nebo alespoň poslední dobou. Na jednu stranu chápu, že si prochází jakousi krizí středního věku, že je ve stresu kvůli mámě, že v práci trpí tak trochu syndromem vyhoření, ale prostě... Musí to přenášet i na nás? Za poslední půlrok jsem se mu naučila mu vyhýbat, pokud je to jen trochu možné. Většinu času doma trávím v pokoji. Radši strávím tři hodiny na dřevěný nepohodlný židličce v knihovně, než abych byla doma. To určité vzájemné porozumění, které se dostavilo ve čtvrťáku, je teď nenávratně pryč. Navíc k tomu se domů zase vrátil brácha. Nestačí, že jsou už takhle mezi námi vyhrocené vztahy. Ještě se k tomu musí přidat každodenní hádky. Naše učitelka na psychologii ze střední by to asi nazvala "sociální důsledky nemoci". Já na tyhle sračky kašlu. Myslela jsem, že tenhle rok bude v pohodě, že věci směřují k lepšímu. Zatím to ale tak nevypadá. Mám nervy. Máma půjde znovu na operaci. Tahle rodina mě někdy tak strašně vysává.

Co jsem si odnesla z hodin mezinárodních vztahů.

8. prosince 2011 v 20:13 | Lemonie
Náš profesor je tak strašnej uspávač hadů, že dávat na hodině pozor je přímo nadlidské úsilí. Většinou to zvládnu tak maximálně půl hodinky a stejně to jde jedním uchem tam a druhým ven.

Co se mi během těch hodin povedlo nasát za informace?
  1. Studená válka trvala v letech 1948-1953 (v knížce teda píšou už 47)
  2. Hegemon. Nepamatuju se, co to znamená, ale vím, že to slovo hodně používá :D.
  3. Obrázek pěticípé hvězdy v kroužku kde na horním cípu byla Velká Británie. Mělo to znamenat něco o tom, že VB se přikláněla vždy na jednu nebo na druhou stranu. Myslím :D.
  4. Bělorusko je poslední země s diktaturou v Evropě.
  5. Nixon byl americký prezident a po skandálu s odposlechy abdikoval.
  6. V Praze je právě prezident Medveděv.
  7. Americký velvyslanec pro ČR je ve funkci jen do 31.12.2011 a potom už nejspíš žádný nebude.
  8. ČR má dobré vztahy víceméně se všemi zeměmi kromě Severní Koreje.
  9. Doktrína je něco jako mezinárodní smlouva (?)
  10. Marshallův plán. Ekonomická výpomoc Evropě. Pohodička :D
Co jsem stihla udělat dalšího?
  • Dostat se v Době ledový na 16. level.
  • V Guitar Hero nahrát 3 hvězdičky u všech písniček, co tam mám. Bavíme se o hrách do mobilu, pokud to někomu nedošlo.
  • Přečíst 2 kapitoly knížky.
  • Přečíst s holkama celý jedno číslo Enigmy, 21. století, prolistovat Chvilku pro tebe, pár reklam co nám narvali v metru, leták Kauflandu, Albertu a Billy a dokonce i katalog Erotic City :D.
  • Zdrbnout s kamarádkama polovinu lidí v místnosti.
  • Zkouknout několik dílů Partičky IT.
  • Vyhrát několikrát piškvorky s různými spoluhráči. Heč!
  • Pročíst všechny papíry s kritérii přijetí na právo, psychologii, peďák, sociologii i další příbuzné obory.
  • Utahovat si půl hodiny ze spolužáka, že má holčičí notebook.
  • Poslechnout celý vánoční playlist v mobilu čítající několik desítek položek.
  • Pomalovat několik stránek sešitu nesmyslnými kresbami.
  • Čučet nepřítomně do prázdna a to nejspíš několik hodin čistého času.
Ale to byste asi museli zažít :D.
 
 

Reklama