Archiv - knížky

Laurent Binet - HHhH

21. srpna 2011 v 17:47 | Lemonie
Který příběh je lepší než ten, co se skutečně stal.

Laurent Binet, francouz mimochodem, byl od dětství posedlý příběhem parašutistů, kteří provedli atentát na říšského protektora Heydricha. V době, kdy žil v Čechách se o příběh začal zajímat tak intenzivně, až z toho vznikla tato kniha. Nejde jen o obyčejný popis průběhu atentátu nebo o román "na motivy". Příběh se odehrává v minulosti i současnosti zároveň. V první rovině autor odkrývá příběh nejen atentátníků a Heydrichův, ale i další události, které zdánlivě nesouvisí. V druhé rovině se dovídáme, jak a kde všechny tyto informace získal, zároveň je i komentuje.
Autor si opravdu dal záležet na autenticitě. Je vidět, že materiály sbíral několik let a rozhodně se to vyplatilo.
Tento příběh určitě většina z nás zná. I když většinou jen z hodin dějepisu nebo možná někdo z filmu Atentát (taky dobrý film, mimochodem). Jména Jan Kubiš a Jozef Gabčík jsou většině jistě známá, Laurent Binet ale uvádí na scénu další jména. Spoustu dalších jmen. Jsou to jména, která zůstanou většině lidí neznámá, ale bez nich by se atentát jistě nemohl uskutečnit. Bez odvahy obyčejných lidí.

Pro ty, kteří přeci jen neví "vo co gou", v Anglii se rozhodli, že situace v Čechách je neúnosná a proto vyslali dva parašutisty, kteří měli spáchat atentát na Heydricha. Zároveň s nimi vyslali i další skupiny, které měly jiné úkoly. Parašutisti žili v Praze a připravovali svoje úkoly. Nadešel den atentátu, bohužel všechno nevyšlo tak jak mělo, nicméně Heydrich nakonec zemřel v nemocnici. SS začalo po parašutistech pátrat, prohledávali domy a dalo se čekat, že brzy někoho z nich objeví. Našli jim tedy úkryt v kostele v Resslově ulici. Všichni parašutisti se tam schovali. Až na jednoho. Toho, který je zradil. Plán úniku ze země zůstal nevyužitý. Kostel se stal parašutistům hrobkou.

Hodnocení: 90%
Kniha je dobře napsaná a i když jsem věděla od začátku, jak to dopadne, konec jsem stejně obrečela. Protože stačilo tak málo...

William Saroyan - Tracyho tygr

24. dubna 2011 v 17:36 | Lemonie
Novela je lyrickou moderní pohádkou o mladíkovi, který chová černého pantera v domnění, že pečuje o vzácného tygra.
Tracyho tygr není jen uprchlík z cirkusu, ale je to i Tracyho mládí, jeho syn i jeho láska k dívce jménem Laura. V autorově podání je Tracyho tygr všechno, co naplňuje život mladého člověka, a zároveň je i poněkud sarkastickým výsměchem americkému bulvárnímu tisku, reklamě, dravému byznysu a senzacechtivosti.

Moje hodnocení: 10/10
Nevím proč, ale tahle knížečka mě naprosto uchvátila. Lidé ji srovnávají s Malým princem, ale dle mého skromného názoru tomu princ nesahá ani po kotníky (ano, trpím averzí :D). Čili - doporučuji.

Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy

19. dubna 2011 v 17:28 | Lemonie
Globální bestseller - vychází ve 34 zemích - dosud prodáno více něž 6 000 000 výtisků. Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky.

Moje hodnocení: 8/10
Co říct? Je to pořádná bichle a jak už to u takových knih někdy bývá, hrooozně dlouho trvalo se začíst. Ale jinak skvělá detektivka. Nečekané rozuzlení (no.. tedy zčásti. Ale to je mnou, máma říká, že mám snad předtuchy:D). Skvělá postava Lisbeth. Jako negativum mě snad napadá jen to, že případ, který Blomkvist vyšetřoval, byl na můj vkus místy až moc perverzní.

Kazuo Ishiguro - Neopouštěj mě

13. dubna 2011 v 12:00 | Lemonie
Autor u i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?

Moje hodnocení: 8/10
Dojmy z téhle knížky by se daly shrnout jedním slovem. Frustrace. Po dočtení jsem byla strašně, ale strašně rozčarovaná z toho konce. "A to je jako všechno? říkala jsem si. Nebudu prozrazovat děj, kdyby měl náhodou někdo ćhuť si to přečíst nebo shlédnout film (s Keirou Knightley a Carey Mullighan, jen tak mimochodem:-). Knihu totiž můžu jen doporučit. Asi vás to překvapí, vzhledem k věcem, co jsem vytýkala, ale znáte to, když nějakou knihu oceníte až s odstupem času? Tak tohle je ten případ.
Co se týče filmu.. Mně se celkem líbil, ale podle komentářů z CSFD jsem usoudila, že bez knížky ho asi nejde tak úplně docenit :-).

Michael Cunningham - Hodiny

27. listopadu 2010 v 20:51 | Lemonie

Román je do jisté míry poctou modle literárního modernismu, anglické spisovatelce V. Woolfové. První příběh je totiž střípkem ze života autorky v době její nemoci a líčí i její sebevraždu. Druhý uvádí na scénu Lauru, která si po druhé světové válce "prostě musí" vzít mladíka, jenž se jako hrdina vrátil z Tichomoří - s vražednou upřímností se snaží v typickém stereotypu americké nepracující ženy padesátých let nalézt životní štěstí. Třetí a hlavní rovinou je den v životě Clarissy, lesbičky a majitelky nakladatelství, která pořádá večírek pro svého přítele, homosexuála v pokročilém stadiu AIDS… Je to kniha o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce, o tom, že člověk může být často hluboce nešťasten, a přesto dokáže najít i okamžiky štěstí.

Moje hodnocení: 5/10
Čekala jsem víc. O dost. Šokující rozuzlení, které bylo inzerováno na přebalu se nekonalo. Další věc je - Víte já nemám nic proti homosexuálům, ale tohle bylo masové. V tý knížce snad nebyl jedinej člověk hetero. A pokud náhodou byl, tak měl stejně jisté homosexuální sklony :D.

Haruki Murakami - Afterdark

26. září 2010 v 18:57 | Lemonie

Příběh ze současného Tokia se odehrává během jediné noci. Kapitoly připomínají filmový scvénář a u každé z nich je uveden údaj, kdy se odehrává. Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem související příběhy. Nezvyklí jsou tentokrát hrdinové - dvě sestry a nezúčastněný vypravěč prví osoby množného čísla. Devatenáctiletá Mary mu díky své znalosti čínštiny pomoci šéfce hodinového hotelu vyřešit případ brutálně zabité čínské prostitutky. Mari podniká exkurzi do tokijského podsvětí. Její sestra Eri většinu času leží jako zakletá a spí. Vlivem tajemných sil, v jakémsi pomateném snu, se ocitá v ohraničeném prostoru na obrazovce televize ve svém pokoji. Nakonec se ale vrací zpátky do reality a noční nebezpečenství, týkající se obou sester, jsou zažehnána. V tomto dramatickém příběhu s postupy sci-fi a humoru autor pracuje s mýtem a prvky fantaskna. Předností románu je styl sekvence, pasáže s dynamikou kamery.

Moje hodnocení: 7/10
Silně protežovaný autor. Neříkám, že to bylo špatný, ale ani mě to nijak zvlášť neokouzlilo. Je to moje první knížka od Murakamiho a musím jenom říct ženě, která psala poznámku na závěr: "Díky za prozrazení konce jeho dalších dvou knih, bitch!" :D

Magdaléna Platzová - Aaronův skok

23. září 2010 v 17:18 | Lemonie

Nový román Magdaleny Platzové spojuje životní příběhy tří žen: Rakouská židovská malířka Berta Altmannová se narodila v roce 1900 ve Vídni. Stýkala se s levicově orientovanou bohémou, studovala v Bauhausu. V roce 1934 se zúčastnila dělnických nepokojů, byla zatčena a po propuštění utekla před Dolfussovým režimem do Prahy. Z Prahy vedla její cesta do Hronova a potom do Terezína, odkud odjela naposledy do Osvětimi, kde byla v říjnu 1944 zavražděna. Malířce Kristýně Hládkové je v době vyprávění 88 let. Vše podstatné o životě i umění se naučila od Berty, přesto ji v rozhodujícím okamžiku jejich přátelství zradila. Kristýnině vnučce Mileně je 23 let. S Izraelskými filmaři, kteří přijíždějí do Čech natočit dokument o Bertě Altmannové se poprvé dostává do Terezína. Lehkomyslně nechává do svého života vstoupit lásku a spolu s ní historii, která je živější, než by se dalo čekat. Aaronův skok je román o svobodě a umění, o vězení, o extrémech, o mateřství a o věčném útěku.

Moje hodnocení: 5/10
Nebyla to žádná super úžasná kniha, ale dalo se. Čekala jsem trochu víc. Nějaké skvělé rozuzlení. Ale ono ne :-). Možná už jsem zhýčkaná :D. A taky - sakra to ty lidi fakt neznají uvozovky? Bože, jak mě to rozčiluje, už 2. knížka za poslední dobu! :D

Pavel Kohout - Katyně

18. září 2010 v 18:13 | Lemonie

Román o krásné dívce, která se poté, co neudělá zkoušky na žádnou střední školu, kvůli maturitě přihlásí na tajné experimentální učiliště pro popravčí, obor katyně. Brilantně napsaný a důmyslně komponovaný příběh plný napětí, kde se vražedné útoky, mučení a popravy střídají s úděsnými odhaleními a lidé jsou manipulováni jako figurky na hrůzné šachovnici "zákonné" odplaty, je nadsázkou o trestu smrti a jeho "kultuře", nadsázkou, jež se zdá zprvu přehnaná. Jenže postupně příběhy jednotlivých protagonistů cosi připomínají a během strhujícího děje se začne vtírat otázka: kde je hranice mezi nadsázkou a skutečností?

Moje hodnocení: 9/10
Místy skvělé, místy nechutné, místy absolutně nudné. Štval mě styl jakým to bylo napsáno, člověk se musel maximálně soustředit. Říkám si, co se stalo se starýma dobrýma uvozovkama? :D

Milan Kundera - Valčík na rozloučenou

14. září 2010 v 16:09 | Lemonie

Rafinovaně komponovaný román fraškovitého nadhledu.
Románový příběh o lásce a smrti, lidské slabosti a sobectví, zasazený do prostředí socialistického státu po ukončení Stalinských čistek.

Moje hodnocení: 8/10
Kundera je slavný český spisovatel, jistě ho všichni znáte. Dokonce má knihu i na seznamu "1001 knih co musíte přečít před smrtí".
Četlo se to dobře, ale bylo to takový... Zvláštní. Jistým zvráceným způsobem se mi to líbilo :D. Mám v plánu ještě jednu jeho knížku a pokud se nebude líbit, tak už asi další zkoušet nebudu :-).

Poznámka od Lemonie na závěr: Jistě jste si všimli, že jsem poslední dobou přesedlala na trochu jinou literaturu. No, řekla jsem si, že už mi není 15 abych hltala jenom dívčí románky a knížky pro děti (popř. fantasy). Takže jsem se koukala, co by se dalo považovat za hodnotnou literaturu, and here it comes.. Což neznamená, že úplně vyřadím knížky co jsem četla předtím :D. Jen už nemůžou tvořit převážnou většinu :-).

John Kennedy Toole - Spolčení hlupců

13. září 2010 v 12:46 | Lemonie

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...

Moje hodnocení: 6/10
Ačkoli oceněná a doporučovaná, mě teda za srdce nechytla. Ignácius mě neskutečně vytáčel. Měla jsem na to celý prázdniny a stejně jsem se tím nebyla schopná pořádně prokousat. Neříkám, že tam nebyly vtipný momenty..
Je to nejspíš tím, že se potřebuju s některou postavou v knížce alespoň trochu ztotožnit a tady to bylo prostě nemožné. Ale vy se nenechte odradit, protože neznám nikoho kromě mě, komu by se nelíbila :D
 
 

Reklama
Reklama