close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Archiv - Ohledně blogu

Organizační žvásty

31. května 2013 v 1:28 | Lemonie
Ano, ano, pořád ještě mám v plánu sem přispívat. Každopádně jsem to tu tak zběžně projela a vzpomněla jsem si, co všechno mě na tomhle blogu před odchodem štvalo. Jak jsem se to tu snažila upravit, ale nakonec jsem se k tomu pořádně nedostala. No, tak teď zřejmě nastává čas tu změnu konečně provést. Uvědomuju si, že spousta věcí je tady úplně organizačně zprasená a zbytečně komplikovaná, něco nedává smysl, jsou tu rubriky kam jsem nikdy nepřispěla nebo které prostě vyšuměly. Odkazuju na články, které byly aktuální před 3 lety a nejsem schopná je předělat. Chtěla bych proto říct, že tady v nejbližší době bude probíhat taková větší rekonstrukce, budou pravděpodobně vycházet články jako aktualizace těch starých. Taky některé rubriky plánuju uložit k věčnému spánku. Staré články k věcem o které se už nezajímám najdete už nejspíš maximálně když zascrollujete v archivu pořádně dozadu. Nakonec jsem se rozhodla nic nemazat, přece jen jsou to vzpomínky a určitá část mého života. Nevím, jestli se k tomu budu chtít někdy vracet, ale určitě je zajímavé pozorovat, jak se člověk dokáže během pár let změnit. Dospět (snad to tak můžu nazvat :D).

Vraťme se k té rekonstrukci. Idea je prostě taková to tu zpřehlednit, zlogičtit (pokud takové slovo vůbec existuje :D) a upravit to tu podle představ mého 21-letého já.

Yay, něco se chystá!

11. května 2013 v 17:19 | Lemonie
Ano ano, po dlouhé době jsem opět oprášila svůj milovaný blog. Nebýt toho jednoho prosincového článku, který byl (přiznejme si to) o ničem, by tenhle blog přežíval pomalu rok bez povšimnutí. Na druhou stranu nemůžu být na sebe naštvaná. Už v začátcích jsem do toho šla s tím, že sem chci vydržet přispívat alespoň do maturity. To se povedlo a dokonce jsem o něco tenhle limit překročila. Vypisovala jsem se tu ze svých skoro maniodepresivních nálad a když už vypadalo, že se vše v dobré obrátí, zase to šlo do háje. A ač jsem podobná teatrální prohlášení vždycky nesnášela, tentokrát udělám výjimku. Život. Prostě život. *povzdechnutí*

Trochu jsem se tady vrtala v designu. Výsledek je horší než kdykoli předtím :D. Ještě s tím nejspíš něco udělám. Až budu mít náladu. A čas. A odblokovaný čakry :D.

Přemýšlela jsem o věcech, co jsou na tomhle blogu. Jasně, je tu převážně moje vylévaní srdéčka, ale je tu i pár zkopírovaných věcí z dob, kdy jsem byla naivní dítě s blogískem, které nevědělo nic o autorském zákoně. Přemýšlím, jestli to mám mazat... No ještě uvidím.

Závěrem... Nic nečekejte a možná něco přijde. Zatím.

Mým drahým, nejspíš už neexistujícím návštěvníkům...

27. prosince 2012 v 4:47 | Lemonie
Mym drahym, nejspis uz neexistujicim, navstevnikum.
Omlouvam se, ze tohle pisu bez diakritiky, ale blog.cz neni zrovna "tablet-friendly" :D Holt to mate jak SMSku... Mozna je to lepsi nez kdyby se do toho vlozil autocorrect, coz je vychytavka ktera me 50% casu totalne stve a druhou polovinu casu rozesmiva, jaky pak pisu blbosti :D Porad nechapu proc mi znas prepisuje na znasilnovani. Verte mi, ze to v bezne konverzaci pusobi dosti divne :D
Abych se ale vratila k tematu...

Dlouho jsme se nevideli, ze? Kdyz jsme se videli naposled (pul roku to je, fuuuha), psala jsem tu prakticky o dalsi ze svych velkych depresi, jak strasne muj zivot stoji za ho... ehm... za starou backoru. No, to se nezmenilo :D Co byste taky ode me cekali, ziju svuj zivot s kocicim lejnem na bote a ve vetsine pripadu to ani neni eufemismus.

Co se za toho pul roku zmenilo? Vlastne je toho docela dost. Predne se ze me stal jeste mnohem vetsi cynik, nez kdy driv. Dale jsem nastoupila na Vysokou skolu. Neni to sice ta vysnena, ale tak co. Verim, ze vsechno se deje z nejakyho duvodu (a tim duvodem nemyslim to, ze jsem se vysrala na pripravu :D). Je to zahul a asi neprojdu zkouskovym, ale nac syckovat, ze. Co jeste? Moje mamka uz je prakticky zdrava, yay! Babicka si nasla nejakyho amanta. Vim to asi mesic a porad se s tim nemuzu srovnat. Proste mi to prijde neuctivy k dedovi. Umrel teprve pred pul rokem... Nakonec je to vlastne docela jedno. Dokud mi ho nebude cpat pod nos, muzu ten fakt proste ignorovat.

Kazdopadne, jsou Vanoce a zivot je fajn, fa-la-la.

I Just Wanna Be OK, aneb sumarizace 2011

31. prosince 2011 v 18:16 | Lemonie
Už přes půl hodiny tady píšu Silvestrovský článek, ale po tom, co jsem si ho znovu pročetla jsem zjistila, že je to vlastně jen jedna velká deprese. Myslím, že to ani nemůžu publikovat, protože by to mohlo začít fungovat jako ta stará píseň sebevrahů a já nechci způsobit tátovi komplikace v práci, až by mu někdo kvůli tomu naskákalo pár sebevrahů pod metro. Stačí dneska ti opilci :D.
Když to vezmu kolem a kolem, tenhle rok stál prostě za prd. Událo se pár dobrých věcí a spousta věcí špatných. Ať už mluvím o mámině nemoci, o tom, že dědeček umírá nebo o tom, že jsem mimoň, co se nedostal na výšku a ještě se stihnul rozhádat s jednou ze svých nejlepších kamarádek.
Kdybych měla jmenovat ty dobré, určitě by to byla maturita. Ačkoli to byl velmi stresující zážitek, ten pocit, že jsem to zvládla, byl k nezaplacení. K těm dobrým musím přidat i maturitní ples, který sice tehdy zastiňovaly jiné události, ale teď na něj celkem ráda vzpomínám.
Tak trochu se mi zdá, jako by tenhle rok trval minimálně 2 roky. Vlastně to mám tak trochu rozdělené na před maturitou a po maturitě. Kdo tomu říká zkouška dospělosti je tupec. S dopělostí to má společného minimum. Ale musím přiznat, že je to zatím jeden z opravdových mezníků v mém životě.
Co se týče lidí, nějak mi přijde, že mi jich zasahuje do života čím dál méně. Jestli to takhle půjde dál, nakonec skončím jako nějaký poustevník :D. V tomhle roce se objevili vlastně jen dva lidé noví lidé, zato zmizela jich spousta. Vždycky jsem si myslela, že na střední se tvoří taková ta přátelství na celý život. Ale po maturitě jsem se každá rozprchla jinam a vidím, jak málo nás vlastně drželo pospolu. Docela smutná věc, actually.
Tímto bych chtěla poděkovat následujícím lidem. V prvé řadě mojí mamce. Jsem ráda, že tě mám a doufám, že ještě dlouho mít budu. Jako obvykle Dany. Bylo by blbý tě vynechat, když jsem si u tebe v článku vydupala zmíňku :D. Na naše Bonebroke a keškový akce, Bon Jovi párty a další blbůstky ráda vzpomínám a doufám, že jich ještě hodně podnikneme. Ostatním maniakům. Já vím, že vás v tom kině štvu, když vám kazím dojemné momenty, ale tak co už se mnou. Doufám, že vám ty momenty budu moct kazit ještě hodněkrát :D. Dále Martině. Jeden z úžasných lidí, co jsem poznala letos. Miluju ty naše konverzace na skypu, kdy si ve stejnou chvíli napíšeme úplně tu stejnou věc :-). A. za to, že jako jedna z mála mých středoškolských přátel na mě nezanevřela. S. za to, že se se mnou učila na maturitu a byla skvělá morální podpora. K. za stejnou věc. Promiň, že jsem taková kamarádka na dvě věci. Vím, že je to moje vina. Z., Š., A. a ostatním holkám ze sboru. Jste super a vždycky mi dodáte dobrou náladu. B. a B., že se mnou držíte v tomhle podivném roce. Vždycky se s váma ve škole hodně nasměju. A nakonec, (last, but not least:-) děkuji všem blogovím přátelům. Vaše komentáře mě i v těžkých chvílích dokázaly podržet.
Ještě jedna věc. Všem, kteří na mě měli v tomhle roce nějaké kecy, prosim vás běžte do prdele.
Btw, I just wanna be OK, be OK, be OK. To prostě sedí na tenhle rok. Na mamku a to nejen proto, že je to písnička na podporu pacientů s rakovinou. I just wanna be OK. I hope, you'll be OK too. Šťastný nový rok :-). Ať je lepší než ten předchozí ve všech ohledech. A teď už musím, kvůli vám se zpozdím na kamarádčinu silvestrovskou párty :D

Krásné Vánoce přeji.

24. prosince 2011 v 16:11 | Lemonie


Dnes to vezmu jen zkrátka, protože nepočítám, že existují takoví blázni, kteří na Štědrý večer straší u mě na blogu. Chtěla bych vám všem popřát krásné, krásné Vánoce. V celém tom vánočním shonu občas zapomínáme, o čem by vlastně měly Vánoce být. Přeju vám, aby pro vás dnešek plynul ve znamení rodinné pohody a spokojenosti.
Přikládám svoji letošní vánoční píseň no. 1. Je od účastníků Glee Projectu, kteří v seriálu dostali takový malý štěk. Písničku ale považuju za nejlepší na vánočním soundtracku.

15000. návštěvník a tříroční výročí

10. září 2011 v 0:42 | Lemonie
Dnes tu máme zvláštní příležitost oslavovat, které jsem si mimochodem všimla jen náhodou :D. Počítadlo na TOPlistu dnes totiž ukázalo, že se na mém hojně navštěvovaném blogu ukázalo již 15000 lidí :D. Našemu výročnímu návštěvníkovi bych ráda blahopřála, i když mám silné tušení, že jsem to beztak byla já, když jsem kontrolovala nějakej článek :D:D.
Prostě hip hip hurá a blogu přeju, ať těch dalších 15000 netrvá zase 3 roky :D:D:D.

Což mi připomnělo (asi po dvou hodinách od napsání původního článku :D), že jsem úplně zapomněla na to, že včera měl blog výročí 3 roky. Z čehož mám samozřejmě radost a považuju to u sebe za obří úspěch - už jenom to, že jsem dodržela slib, že sem budu psát až do konce střední. Možná by bylo fajn si vytyčit nějakou novou metu, která by mě motivovala :D. Tak abych to zas nepřehnala, tenhle blog budu mít až do 20. narozenin, to je docela reálnej cíl :D:D:D.

Zase o rok starší :-)

24. května 2011 v 22:57 | Lemonie
Nejdřív ze všeho bych chtěla poděkovat za přání Nine a taky vám ostatním, co mi přáli na facebooku, vážně mě to moc potěšilo :-).
Letos žádný vykecávačky. Dnes je mi oficiálně 19 let, můj čas jako teen se pomalu chýlí ke konci.
Jo, oslava nejspíš proběhne příští týden, všichni jste samozřejmě vítáni (jenom chci víc dárků, ale pššt:D).
Jako obvykle přidávám písničku. Across the Universe. Původně od Beatles (mám pro ně slabost:-). V klipu můžete vidět mou oblíbenou Dakotu Fanning.

Tak vám všem přeju krásné Vánoce..

24. prosince 2010 v 1:04 | Lemonie

Jak už bylo řečeno v nadpise, přeju vám, aby letošní Vánoce byly jedny z těch, na které se nezapomíná. Aby se nesly v duchu pohody a klidu. Abyste je trávili s lidmi, na kterých vám záleží. A kdybych se tu náhodou do konce roku nevyskytla, tak i vše nejlepší do nového roku.
Fuj, že na mě ale padla melancholie :D:D:D

Na téma týdne..

8. listopadu 2010 v 0:59 | Lemonie
Když jsem byla malá, říkala jsem si, že až budu dospělá, všechno se změní. Postupně dospělost začínala nabírat konkrétní hranice. "Až mi bude 15, 18.." Když jsem ale tu hranici překročila, zjistila jsem, že se vlastně nezměnilo skoro nic. V 15 jsem dostala občanku, v 18 můžu pít legálně alkohol (ano, změna je jen v tom slůvku "legálně").
...
Nakonec vlastně na věku tolik nezáleží. Lidi k vám nezačnou mít větší úctu jen proto, že máte určitý číslo v občance. Aby s vámi začali jednat jako s dospělými, musíte se tak začít chovat.
A co to podle mě znamená? Hlavní rys dospělosti, je umět si předem uvědomit důsledky svých činů a vzít za ně zodpovědnost. (A nemám to jen z vlastní hlavy, tohle nám drtila do hlavy profesorka na hodinách vývojové psychologie :D)
...
Když se dívám zpátky, každých pár let, vidím, jak jsem se změnila. Stádium, ve kterém se nacházím je, až do chvíle, kdy budu ekonomicky samostatná, adolescence (já na těch hodinách vážně dávám pozor :D). A proč se vlastně tolik hnát do dospělosti? Já jsem docela spokojená tam, kde jsem ;-).

Již 2 roky vás obšťastňuji svými články :D

9. září 2010 v 22:06 | Lemonie
Titulek mluví za vše, dnes mám významné jubileum. Nemusím tu říkat, že je to blog u kterého jsem vydržela nejdéle, protože to už jsem psala i u ročního a půlročního výročí, tak počítám, že vám to došlo :D.
Chtěla jsem původně napsat nějaký dlouhý rekapitulační článek, ale doteď jsem byla v hospě a předtím jsem to nestihla :D. Teď už nemám nervy něco vymýšlet :D.
Jinak abych popsala tento významný den, musím říct, že to byl skutečný den D - den Debil! Už dlouhou dobu jsem nezažila takhle pitomej den a jediná pozitivní věc bylo právě to výročí. Co naděláte, vždycky je to nahoru dolů..

Abych odpověděla na otázky k minulému článku - ne, nejsem nějak obzvlášť divoká, spíš naopak. Většinu času jsem až moc klidná a jednou za čas to prostě bouchne.. Co se týče kopnutí spolužáka - mám bráchu a na tom jsem si nacvičila pár fint :D. Epizoda s učitelkou se těžko vysvětluje. Byla jsem zkoušená a odpověděla jsem na otázku a ona mi pak tvrdila, že to bylo špatně (měla jsem pravdu). Chtěla mi dát 5 a dál už to znáte. O internetové síti bych to asi dál nerozváděla. To, že jsem to byla já ví asi jenom 4 lidi a nechci riskovat, že by mě někdo poznal :D. No, a boty na ples asi nevyužiju, teda záleží, co budu mít za šaty, ale spíš asi ne :D.

JO, BLAHOPŘEJTE MI :D!!!
 
 

Reklama